Co vás vede k tomu, že o nějakém spisovateli prohlásíte, že je to váš oblíbený autor? Proč se vracíte právě k jeho knihám? Kvůli ilustracím? Kvůli stylu psaní, humoru, napětí, slovním spojením, rozsahu děl...? A ještě jedna otázka - vracíte se k dílům jednoho autora kvůli a nebo díky tomu, jak a o čem píše? Hmm?
Mám rád Terryho Pratchetta (což pro čtenáře tohoto blogu není zase až tak velká novinka, ale co kdyby se tu objevil někdo nový, zabloudivší?) a vracím se k jeho knížkám právě díky jeho stylu psaní. Humor je přesně to, co hledám u knížky, u které se mám odreagovat - ale pozor, nemyslete si, že by T. Prathcett psal nějaké komédie. U tohoto autora se člověk nejen pobaví, zařehtá na celé kolo, ale věty nutí také k zahloubání a k zamyšlení se. V každé knížce se najde nějaká parafráze na dnešní realitu a problémy všedního dne každého z nás. S tím vědomím už sahám po jakémkoliv výtisku z řady Úžasné Zeměplochy. Ale včera mě čtení Buch! dostalo...
...buď mi tikají nějaké pomyslné biologické hodiny, nebo se děje něco jiného. Nerušeně si čtu, písmenka ubíhají jak splašená a děj je v nejlepším tempu. Dokonce se i sem tam pousměji a uchechtnu nahlas, takže Šárka má z mého čtení skutečně neopakovatelný zážitek. Až jsme došel k místu, kde ve mně dost hrklo (pro zvědavé nenechavce a pro věrné fanoušky to bylo od strany 285 až na stranu 294) - to se mi u Pratchetta stalo poprvé a že už jsem toho do něj přečetl až až. Tak mě to rozhodilo, že jsem se musel posadit na posteli (četl jsme vleže před spaním) a chviličku jsem se ujišťoval, že jsem tam, kde jsem, a že je všechno v naprostém pořádku. Dlouho jsem potom nemohl zamhouřit oka a hlavou mi i ve spánku běžely obrazy té hrůzy, o které jsem předtím četl - násilí páchané na dětech mě prostě nenechá chladným...
...škoda, že ti mužíčkové kopající za zelený tým, neuspěli. Mohli jsme být zase o jeden krůček blíže...
Každopádně celý tento otřesný zážitek a dopad na mou osobu má jasný výsledek - musím někde sehnat knížku Kdepak je má kravička!
