Také se vám už někdy stalo, že jste si užívali všeho možného, byli jste spokojeni a uspokojeni, ale vnitřně jste tušili, že tam přeci jen něco k té úplné dokonalosti chybí? V první okamžik nic neschází, vše je tak, jak jste si to kdysi dávno vysnili. A pak máte chvilku čas jen pro sebe a na sebe, tak se zastavíte a necháte chvilku běžet vnitřní svět svým vlastním tempem. A zjistíte, že sice nic není dokonalé, ale že prostě určité věci potřebujete - bez těch to prostě dál nejde; přes to vlak nejede...
A právě od okamžiku zjištění tohoto faktu by měla cesta upřímnosti vést přímo k jádru pudla. Je nutné jen si přiznat, že je daný stav sice uspokojující, ale ne uspokojivý. Dosti rozdílné pojmy. Takže hurá za pravdou a mysleme si, že pak vše bude perfektní a bezchybičky. Další faktor pomíjivosti.
V každém případě takové odhalení nutně musí někomu či něčemu ublížit. Neexistuje správné načasování, ale pro co nejmenší škody je nutné jednat co nejdříve. A tak jednám... Šári, bude to boj - připrav se...
