Co se kde šustne...

Bizarnosti se mi poslední dobou dějí na každém kroku. Došlo to tak daleko, že se vám s některými z nich musím svěřit (no dobře - nemusím, ale chci!:-P)...


Spousta lidí kolem se usmívá a září štěstím jak měsíček na hnoji, ale po bližším ohledání zjistíte, že je všechno sere, nic se jim nedaří a všechno je špatně. Jedné kamarádce dokonce umřel pes, ale v práci se musí usmívat a klame tak tělem (byl jsem z toho tak v šoku, že jsem se pokusil o vtip, který dopadl katastrofálně - bych si zase nejraději nafackoval!). Čím je ten všeobecný úsměv způsoben?! Tím, že je léto a sluníčko nám praží o 106 nebo co? To přeci není důvod! Doufám jen, že se alespoň na ta chodící sluníčka ostatní také usmívají a že jim ten úsměv dobíjí baterky...jednou je to obličejové svalstvo bude tak příšerně bolet, že jim ztuhne tvář v americkém úsměvu;-).


Pak se mi zdál takový sen... vyhrál jsem ve sportce 18 milionů! Koupil si byt v Praze a druhý v Brně - tím pádem jsem se odstěhoval z dosavadního podnájmu a užíval si samotu. Zbytek peněz jsem rozdělil mezi známé a kamarády a jen něco málo si nechal do rezervy... Žádné splácení dluhů, žádné závistivé pohledy - nic! Svět se zbláznil už jen proto, že jsem nikdy nesázel, tím pádem ani nic nevyhrál. Btw - nechcete někdo levný podnájem v Praze - Karlíně. pan domácí je velice příjemný a navíc je to 4+1 s velkou koupelnou a vířivou vanou :-D. Po probuzení jsem byl velice nemile překvapen, že to byl vážně jen sen. Těším se ale na jeho pokračování...


A nakonec jak máme hned pod bytem hospodu (teď je tam zase nový majitel - asi tak osmdesátý za ty tři roky, co tam bydlím), usínal jsem v noci na dnešek za zvuků zvracejícího člověka... Jestli jsem vydával takové zvuky i při rozloučení s táborem, tak tedy musím smeknout před kamarády, jež mě narvali do taxíku a nebáli se jet domů se mnou i za hrozby toho, že taxík bude potřebovat komplet nové čalounění;-).


Svět je jedno velké hřiště bizarností a my jsme jen pochybné existence narvané do chatrných tělíček lidí... copak nás ještě čeká? No možná že svatba bude jediné ideální vysvobození ze světa podivností - už na to nebudeme totiž sami, ale budeme se se životem prát ve dvou;-)


Hezký den všem!

Proč přišly borůvkové noci až teď...?

Neznám představitelku hlavní hrdinky a ani jméno režiséra mi není povědomé, ale i tak to byl velice milý zážitek.


Moje borůvkové noci mi i přes lehkou nelogičnost přinesly do života takový pěkný klid a jasný obrázek o tom, jak to vlastně v životě chodí (částečně - ty šťastné konce mívají před sebou mnohem složitější a strastiplnější příběhy). Zjistil jsem, že mým borůvkovým koláčem je jeden film, který ačkoliv není úplně veselý a šťastný, vyrobí mi ve tváři lehký úsměv a nad hlavou slunce. Ty slzy odplaví vše zlé a špatné a zanechají jen ty optimistické vyhlídky na budoucnost (alespoň na tu nejbližší). Možná bych ale někdy měl k tomu filmu zkusit i kousek borůvkového koláče s vanilkovou zmrzlinou, aby mi zbytky smetanové dobroty mohl někdo slíbávat ze rtů - úplně stejně, jak to bylo v tom filmu...


Tak kdo se hlásí dobrovolně? ;-)