Šťouchaná a diviznovaná...aneb kdo si hraje, neví, co bude dál

Když se na nejmenované, leč mou osobou značně využívané sociální síti objevilo tlačítko "Šťouchnout uživatele XY", přišlo mi to jako vtipná funkce. Například když se některého ze svých přátel na něco ptáte či domlouváte, a on dělá mrtvého brouka, je dobré se nějak připomenout - toto je velice hravá a vtipná forma, kde se přeci nemusí vyčítavě psát "máš u mě černý puntík, mínus - neozval se" a jiné pitomosti.
Jenže pak vás sem tam šťouchne někdo, koho znáte třeba jen od vidění z oblíbeného baru či kavárny. To si pokaždé řeknu, proč se mnou neprohodí pár slov tehdy, když se oba v daném podniku vyskytujeme...No a pak jsou tu případy, kdy vás šťouchne někdo, koho neznáte ani omylem a společného máte jen to, že vaši přátelé se znají. To pak už vůbec netuším, co to je za hru a pokaždé přemýšlím, zda šťouchanec oplatit a nebo ignorovat. Kam to asi povede, kdo to je, co po mně chce, proč mě vlastně šťouchnul místo napsání zprávy...? Otázek mi běží hlavou pokaždé milion a jedna k tomu. Ne vždy se doberu k rozřešení, každopádně si sem tam připadám jak pětiletý dítě, co s uzarděním hraje "Honzo, vstávej" a zrovna vyfasoval 5 mravenčích - v daný moment prostě k ničemu.

A pak se mi objevila v zorném poli ještě jedna hra - jmenuje se DIVIZNOVANÁ. Asi ji neznáte, ale nemusíte se bát - já také ne. Domluvil jsme se s kamarádem, že někdy zajdeme na kafe a že když jsem v bytě sám, že můžeme být u mě a pokecat tam. Načež přišla odpověď:"To se na sebe budeme dívat jako dvě divizny..." Budeme vzájemně uhýbat pohledy a mlčky hledět na dno hrnku od čaje... Napadlo mě hned, že to bude pěkná nuda, tak jsem se snažil mít velice vtipnou hlášku v tom smyslu, se si můžeme vzájemně ukázat Supermany (mám totiž klabatý supermanovský trenky), což se setkalo s nadšením...jen mi význam dotekl o mnoho řádků konverzace později...Tak jsem docela zvědavý, kam se středeční diviznovaná posune a zda bude tato hra vhodná k distribuci na narozeninových oslavách a jarních piknicích...

Krásné jaro všem a hravé hry - nejen ty virtuální ;)

Jarní přestřelky

Ať si říká kdo chce svý - jaro přijde, já to vím...!

Ani jsem nestihl zatlačit do oka poslední slzu a vyprášit posmrkaný kapesník po zimně-jarní rýmě a jaro už je tu. Je vlhké, teplé, jemně vonící a dost mě baví - a to nejen proto, že jsem první jarní dny strávil na jižní Moravě. Těšil jsem se, až ze sebe lidé konečně sundají vrstvy péřových bund, huňatých svetrů a trik s dlouhým rukávem u kalhotářem (to jako s tou prodlouženou částí na zádech, co si nastrkáte do kalhot...je vám sice teplo, na záda vám netáhne, ale vypadá to, jako byste měli vycpaný zadek:-D). Z nohou zmizí boty s kožíškem vevnitř i venku a na hlavě se konečně místo beranice bude vyjímat károvaná hučka s anténkou.

Anténka se nekonala, ale první vlaštovky v kraťasech už jsem spatřil...jen si nejsem jistý, co se říká...první vlaštovka nedělá jaro...a co nedělá léto? Hmmm? Každopádně to asi nebude chlapík harleyářského vzezření ve žlutém tričku, modrých jeansových kraťasech nad kolena a v černých kožených kanadách se šněrováním...i když - kdo ví, kdo ví!?

Svetr s proužkama a špinavý trenky...

Včera jsem se na moment zasnil a když jsem zase otevřel oči (byly 2 ráno), nevím proč, ale rozsvítil jsem světlo a z tašky v rohu pokoje vyndal svetr. V podstatě obyčejný, černý s červenými tenkými proužky... Dal jsem ho na opěradlo židle na hromádku připravených věcí, abych měl ráno bez starostí s tím, co že si vezmu ten den na sebe, a šel jsem si zase lehnout. Po probuzení jsem si to nepamatoval, to až teď ke mně tato vzpomínka připlula na nitce asociace, když jsme si vyprávěli s kolegy v práci, co se komu naposledy zdálo a co že by to mohlo vlastně znamenat. Ještě že jsem nespal, že se to skutečně stalo. Vím totiž díky tomu s určitostí, co to znamená. Ten svetr totiž není můj... Nevím proč, ale sbalil jsem ho spolubydlícímu. Nenosím ho, jen ho tu tak mám...
...a zase malá asociace - musím si vyprat trenky a fusky;-)

Prděti radost a krkati starost...nebo naopak?!

ona:"Jedna otázka, osobní...můžu?"
on:"Jasně, sem s ní..."
ona:"Prdíte doma před sebou?"
on:"No...ano, ale nijak zvlášť často. Většina z nás se snaží odejít alespoň z místnosti a nebo jdeme přímo na záchod, když je to potřeba...Proč?"
ona:"No to je jedno. A krkáte před sebou?"
on:"No jo, to jo. Ale snažíme se co nejméně obtěžovat okolí. Když už se tak stane, řekneme tiché pardon a nebo prostě mlčíme a nerušíme probíhající konverzaci..."
ona:"To je divný. To my doma před sebou prdíme a krkáme normálně. Tak třeba ségra klidně řekne, že si prdla, i když to bylo potichu..."
on:"V pořádku - pokud jsi tak byla vychovaná a rodina to akceptuje, tak bez problémů. Proč se mě ale ptáš na takovýhle věci, copak já někdy budu u vás doma, abych mohl být něčeho takového svědkem?"
ona:"Ne, to asi ne, Jen se tak ptám...Přítel přede mnou neprdí ani nekrká!"
on:"No tak to bych se s ním hned rozešel, fakt!!!Proboha proč v tom vidíš takový problém?"
ona:"No já nechci, aby se přede mnou musel nějak omezovat...ale to samé očekávám i od něho. Nechci se cítit špatně pokaždé, když si před ním prdnu a nebo si krknu po obědě..."
on:"Jak dlouho žes říkala, že jste spolu...?!"
ona:"No docela dlouho, ale bydlíme spolu jen krátce...pár měsíců..."
on:"Takže takhle - přestaň přemýšlet nad nesmrtelností brouka a neřeš kraviny - pokud jste se o tom bavili a pokud zná tvou rodinu, což předpokládám obojí že se stalo, je bezpředmětné a zbytečné vést rozhovor na toto téma. Jak to děláme nebo neděláme u nás doma, je naprosto nepodstatné. Srovnáváš jetel s orchideí - obojí je kytka, ale to je asi tak všechno, co je spojuje."
ona:"Hmm, to jsme zase psala tomu pravýmu...tak dík."
on:"Promiň, že píšu, co si myslím. Ale patlat ti med kolem pusy nebudu, protože si myslím, že že tě zná dost dlouho na to, aby věděl, zda s tebou chce být i s prděním a nebo ne."
ona:"Tak čau..."
on:"Čau."

Každý jsme prostě jinačí, což nás ve své podstatě spojuje. Tak se to nesnažme měnit;-)
Prďte si na koho chcete - někdo jiný zase prdí na vás...

Ono to ani jinak nejde...

Nedávno jsem se lehce pousmál nad povzdechnutím redaktora MF DNES, který se kvůli článku na chvilku stylizoval do role gaye. Nechápal, proč gayové paří na hity Helenky Vondráčkové, Haničky Zagorové, Ivetky Bartošové, Celine Dion a já nevím koho ještě.

Když se nad tím ale zamyslíte, jiné řešení ani není možné - vždyť těm klukům ani nic jiného nezbývá! Těžko můžete chtít, aby zpívali si pořádně zapařili na Když muž se ženou snídá a nebo Pěkná, pěkná, pěkná. Nebo znáte nějakého interpreta mužského pohlaví, který zpívá o lásce či obdivu k muži a navíc ho hrají v music klubech? Pokud ano, pak sem s ním - já ho budu vřele doporučovat dál a třeba se tak dočkáme toho, jak drsní chlapi-gayové paří za doprovodu hřmotného mužského hlasu a notují si s ním o tom, jak je ten či onen muž krásný, chytrý, jemný, hebký, žádoucí a skvělý. Pak už se nikdo nebude muset pozastavovat nad tím, že se dvoumetrový ramenatý motorkář s plnovousem rozplývá nad písní Den se v růži skryl či Už nejsem volná.

Takže milí textaři a zpěváci - nebuďte plní předsudků vůči našim menšinám a dejte světu zpěváka, co bude zpívat pro chlapy a o chlapech!
;o)

Hlavně, že si rozumíme...:-D

Při vytyčování hřiště na vybíjenou jsem zaslechl:"Přeškub se hřebík..!" Kouknu na kamarádku, která na mě vyděšeně kouká, v ruce hřebík "200" a pod nohama se jí svíjí lano, jehož pomocí jsme se snažili vyrobit herní plac. Umíral jsem smíchy, ale věděl jsem, co mělo být původním sdělením. O několik dní později jsem se smál zas! "Míšo, schovej mi to." "jasně - budu to opatrovat jako drát v oku...!"


Anička tomu říká papajština a musím uznat, že v tom označení je cosi velice trefného. Ještě jsem nenašel lepšího výrazu, který by vystihl podobné přebrepty, které nezasvěcenému mohou znít jako naprosté blbosti, ale ten kdo ví, i rozumí!


Myslím, že papajština by měla být zařazena někde na roveň esperantu, protože se papajštinou mluví všude a většina chápe význam jejích slov. Nebo jste se snad ještě s takovým jazykem nesetkali?!;-)

Životní optimismus...

Tak Johanka po dlouhé době zase přijela od maminky zpátky do Brna a byla zase jak naspýdovaná - to je ona vždycky, když přijede z Čech a také ji pak musíme v tom rozletu krotit...mluví totiž děsně! Každopádně teď mě maximálně dostala...


Sám jsem měl za sebou poměrně vysilující víkend a ani to pondělí nebylo nijak úžasné a optimistické. Johanka mi ale náladu zvedla a vlila také božskou manu do krve, takže jsem na chvilku okusil ta její hypergetika a užíval si její přítomnosti. Najednou na ni koukám, jak stojí přede mnou a protahuje se (nechci být hnusný, ale po více jak čtyřech hodinách strávených v autobuse a vlečení obrovského kufru s sebou, měla v podpaží přeci jen opocené kruhy...) - vypadalo to, jako by se protahoval lev před útokem na svou kořist. Ten pohled mě mohl jakkoliv konsternovat, ale její hláška mě absolutně odzbrojila..dodala totiž:"Jsem krásná...a voňavá!"


Vážně obdivuji takové sebevědomí a pozitivní pohled na věc. Já bych si postěžoval, jak to bylo děsný, jak jsou lidi nemožný, že na dálnici je to strašný a že ten kufr váží snad tunu. Ale to by nebyla Johanka, aby mě něčím takovým nedostala;-).


Každopádně si někdy, až budete absolutně vyřízení, zkuste udělat takové malé cvičení - protáhněte se a řekněte si, že jste krásná a voňavá (ženám to dodá sebevědomí a chlapi se na chvilku přestanou litovat:-D). Já jsem teď krásná a voňavá každý den;-)