Čím více se blíží léto, tím více mi šplouchá na maják a nijak to nezjemnila skutečnost, že je mi 24 a měl bych se podle toho chovat. Neřeším moc obligátní předletní problémy typu plavky, postava do plavek, suché nohy či žabky na pláž. Ale je několik věcí, které do léta prostě chci...
...nutností pro letní veselí je fotoaparát - to jistě chápete. Dále nutně potřebuji boty...respektive několik párů vzdušných lehkých letních bot. Tak akorát pro mě - značka: černá je tabu! Dále jsem zjistil nedostatek ve svém šatníku - absolutně postrádám bílé letní kalhoty, takže další položka na seznamu. Také jsem viděl moc hezkou košili...chybí mi ještě několik málo kusů knih do zkompletování Úžasné Zeměplochy, uši už mě také tolik nebolí - tudíž je koupě nějakého feštovního MPx na spadnutí; hodinky od STORMu na ruce vypadaly moc pěkně...
...a teď seznam věcí, které bych si skutečně měl koupit: tramvajenka, kalhoty na doma - s tou dírou jak Texas se fakt nikam chodit nedá, boty k obleku, normální papuče a kšiltovku, protože jsem tu nej nechal u Danči v Brně.
Ach jo - proč koňurky nerostou na stromě a já nejsem pan Včelka, co by ho prachy vůbec nemusely zajímat?!
úterý 18. května 2010
pondělí 17. května 2010
Ignorant nad ignoranty
Už to, že jsem si dovolil jet na školu v přírodě se šesti učitelkami jako jediný chlap, značně vypovídá o mé soudnosti. Devadesát dětí na šest pedagogických pracovníků a jednu zdravotnici – tento poměr zase dosti vypovídá o soudnosti vedení instituce, jež danou akci pořádala.
Překvapivě vše začalo dobře, v poklidu a bez stresů. Děcka zlobila tak nějak normálně dětsky (pardon, zapomněl jsem, že čtvrťáci a páťáci už vlastně žádnými dětmi nejsou…moje chyba) a kantoři blbnuli jak na neformálním letním táboře – ideální rozpoložení a rozložení nálad i sil.
To, že nějaký zádrhel přijde, jsme věděli všichni…jen asi nikdo z nás nečekal, že přijde tak brzy. Hned druhý den jsme měli fotbalový turnaj. Nevím, koho pokaždé napadne ten skvělý nápad, že to budu pískat zrovna já. Dostal jsem píšťalku do ruky a poplácání po zádech. No budiž, přeci necouvnu - jsem úplně normální chlap a fotbal mám tak nějak v krvi, že!?
No ještě že dostali pánové z páté třídy rozum a napadlo je, že si to vzájemně odpískají sami – juch!
A aby toho nebylo málo…široko daleko žádný internet, žádná televize a skoro žádný signál na telefon. Tedy popravdě řečeno se tam jedna televizní obrazovka našla a skvěle posloužila při sledování zápasů hokejového mistrovství. „Jedna : jedna!!!!!!!“ „Jj – to je fajn, Jen tak dál, pánové. A neřvěte tolik…“
Jsem prostě na přesdržku!
Překvapivě vše začalo dobře, v poklidu a bez stresů. Děcka zlobila tak nějak normálně dětsky (pardon, zapomněl jsem, že čtvrťáci a páťáci už vlastně žádnými dětmi nejsou…moje chyba) a kantoři blbnuli jak na neformálním letním táboře – ideální rozpoložení a rozložení nálad i sil.
To, že nějaký zádrhel přijde, jsme věděli všichni…jen asi nikdo z nás nečekal, že přijde tak brzy. Hned druhý den jsme měli fotbalový turnaj. Nevím, koho pokaždé napadne ten skvělý nápad, že to budu pískat zrovna já. Dostal jsem píšťalku do ruky a poplácání po zádech. No budiž, přeci necouvnu - jsem úplně normální chlap a fotbal mám tak nějak v krvi, že!?
No ještě že dostali pánové z páté třídy rozum a napadlo je, že si to vzájemně odpískají sami – juch!
A aby toho nebylo málo…široko daleko žádný internet, žádná televize a skoro žádný signál na telefon. Tedy popravdě řečeno se tam jedna televizní obrazovka našla a skvěle posloužila při sledování zápasů hokejového mistrovství. „Jedna : jedna!!!!!!!“ „Jj – to je fajn, Jen tak dál, pánové. A neřvěte tolik…“
Jsem prostě na přesdržku!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)