V nouzi poznáš přítele...

Chtěl jsem si toto rčení ověřit v praxi a nějak to nevyšlo...

Poslední dobou se kolem mě objevilo zaráz několik slečen, které o mě měly enormní zájem. Z počátku mě to těšilo, ještě aby ne, že?! Mé ego rostlo a rostlo (Maruško, skutečně ne všechny ženy mužská ega zarážejí deset stop od zem;-)). Ovšem pak na něj nějak přestalo svítit blahodárné slunko a ego začalo chřadnout. Toho zájmu bylo najednou příliš, ba dokonce příliš moc. Zájem již nebyl příjemný z jednoho prostého důvodu - už jsem si vybral květinu, kterou jsem chtěl utrhnout, jenže mi v tom bránilo to všudypřítomné roští v podobě ostatních dívek, které se na mě vrhaly na icq, na FB, na ulici, v telefonu, všude! Očekával jsem tedy pomoc svých nejbližších, svých přátel...A ono se nic nestalo!
Bylo mi řečeno, že se v mém případě nejedná o nouzi, nýbrž o nadbytek - čili blahobyt, což je prý přesným opakem nouze. No tak to mě tedy nijak nepotěšilo a jal jsem se psáti stížnost k vyšším místům. Odůvodnění bylo prosté: rčení "Nouze naučila Dalibora housti" nemá také nic společného s uskromněním se, ale s přizpůsobením se podmínkám a podlehnout nátlaku!!
Takže se mi nesnažte namluvit, že můj stav není stavem nouze! Všichni moji nezadaní přátelé mužského rodu (případně ty přítelkyně ženského rodu, jež nenašly zalíbení v opačném pohlaví) by hned měli zvednout své líné zadky, přiběhnout mi na pomoc a rozebrat si to roští, vlastně ty davy!

Takže přátelé moji milí, čekám..:-)

Kurva, nechovej se jako ženská...!

Byl jsem vychováván v poměrně zmateném systému hodnot...rodiče pracovali na směny; do školky jsem chodil sám (a nejedl jsem budapešťskou pomazánku, protože je fakt hnusná); dlouhá léta ve skautu jsem nesl těžce, protože jsem stál ve stínu svého bratra; pak jsem začal trávit pravidelně nějaký čas v nemocnicích a díky zdravotnímu stavu jsem se začal stranit okolnímu světu...

Nic výjimečného neumím (i když už dlouho mluvím o tom, že začnu hrát na kytaru) a také není moc věcí, které by mě bavily... Umím spoustu her, které běžně hrají 2 hráči, hrát sám se sebou (prší, šachy, dámu, kuličky, černého Petra,...) a dokáži se zabavit za všech okolností - žehlení mě fakt baví, uklízení mi nedělá problémy (ani uklízení po ostatních), často poslouchám romantické songy a ještě častěji se dívám na romantické filmy (Hříšný tanec, Osobní strážce, Pretty woman, Zápisník jedné lásky, Prázdniny, P.S. Miluji Tě,...). Vadí mi špinavé fusekle a trenky mého spolubydlícího na stole hned vedle počítačové myši, na veřejnosti nekrkám a neprdím, snažím se mluvit slušně a svou přítelkyni nenazývám "moje stará"... Při odchodu z bytu se voním, vlasy si myji šamponem a ne sprchovým gelem, chodím na masáže (díky moc, Kristý) a nehty si střihám pravidelně nůžtičkami a ne kleštičkami.

Ano, asi se chovám jako ženská, ale než shnít v bordelu, lahvích od Pepsi (i když u nás v bytě spíše od Kofoly), posmrkaných kapesníků, špinavého a smradlavého oblečení, cigaretovém kouři, špinavém nádobí,...

Dobře, už mlčím! Ale copak to jde, nechovat se jako ženská, když často místo svého jména slýchávám při oslovení:"Kurva,..."

Každopádně se budu raději chovat jako ženská, než jako prodejná děvka;-)

Everything is ok, everything is fine...ale mě to děsí!

Opravdu mi teď všechno přijde naprosto v pořádku, vše je tak, jak být má. Ale opravdu to přijde jen mně. Všichni v mém okolí něco řeší, mě řeší a litují a chtějí mi nějak pomoci...

Myslí to samozřejmě dobře a já jim jsem za to vděčný, můj vřelý dík jim patří. Ale já teď vážně nepotřebuji ani politovat, ani pomáhat. Není proč, není s čím. 

Takže vás všechny, co mě znáte, prosím - buďte zase ti moji staří známí a nesnažte se něco měnit, řešit, předělávat, vymýšlet,... děkuji pěkně.

A nebojte - stále to jsem já a mám vás pořád moc rád;-)

Ponožková kultura

No to mě tak rozhodilo, že jsem se až lekl! Učím se na zkoušku z pravěku (něco neskutečného a nikomu to nepřeji!), kde se snad všechno dělí podle keramiky (asi tak tisíc pět set devět set kultur a ani jedna nemá podle mě hlavu ani patu:-D), a do toho jezdím s kamarádem kupovat brusle. Nic prapodivného - však venku pořád ještě mrzne a zima nabírá druhý dech. Jenže to bych nesměl půjčit tomu kamarádovi teplé ponožky, aby si koupil brusličky tak akorát (i když se trošku vzpíral, když mu nesedly jak doma papuče... není to žádný med být hokejista). 

Prostě když mi je vrátil, tak z ponožek byla jakási koule.. No to nebyly ty ponožky, co jsem mu půjčoval, protože JÁ je skládám úplně jinak! Znáš to, určitě také očekáváš, že ti budou věci vráceny v původním stavu, že?! Teď je prostě období plochých jakoby přepůlených ponožek a ne ponožkových koulí, to si bude muset buď ještě chvilku kamarád počkat, a nebo zaspal dobu...! 

Buď jak buď - až ti půjčím ponožky, dávej velký pozor na to, v jakém stavu mi je pak vracíš... Jestli jsi také v "období koule", tak mi je raději nevracej...