Tichým svědkem

Je to tak dva měsíce, co mě zaujal na cestě do práce jeden kluk. Nikdy předtím jsem ho neregistroval, ale teď na jedné stanici vykoukl z autobusu, tam na něj čekala dívka - políbili se a pak jsme zase pokračovali v cestě. Hned mi to zvedlo náladu - přeci jen to pomyšlení, že člověk vstane o půl páté ráno jen proto, aby mohl někoho políbit, mě hřeje na duši. Pak jsem se každé ráno těšil na polibek tohoto mladého a hezkého páru. Bylo to jak dávka drogy, která vás povzbudí, nakopne novou energií a vystřelí do nekonečna vesmíru, kde můžete absolutně všechno! Po nějakých dvou třech týdnech už ale ta dívka na zastávce nečekala - jen zamávala svému chlapci z okna. Myslel jsem si, že je slečna asi nemocná... Ale když si 14 dnů jen mávali, došel jsem k závěru, že v tom bude něco jiného. No a jednoho dne už si ani nezamávali... I když mladík ještě dlouho koukal, zda náhodou jeho vyvolená nestojí v okně a přeci jen nezamává či nepošle vzdušný polibek.
A všechno vzal čas i rány vyléčil. Mladík na dívku zapomněl. Teď už si myslí na jinou... A jak to vím? No jednoduše - líbají se na stanici, na které já musím bohužel vystoupit;-).


Láska je přelétavá...já jen doufám, že ta přelétavost léty vyprchává, až časem úplně zmizí... Jsem hodně naivní?

Co chceme vidět...

Asi nikdy mne nepřestane udivovat lidské oko...máme k dispozici dvě a stejně vidíme jen to, co chceme.

Máme li jízdenku, dejme tomu do města X od společnosti Y, a již netrpělivě očekáváme příjezd našeho spoje na nástupiště, nervozita z cesty nás nutí neustále kontrolovat hodinky. Čas je v tu chvíli náš nepřítel a utíká neskutečně pomalu, nebo že by jel pomalu ten autobus..?! Každopádně máme silný pocit, že když máme odjíždět za 15 minut a autobus ještě není přistaven, že to prostě nestihneme... Takže začneme pátrat po nějaké kompetentní osobě, jež by nám mohla sdělit, co se tedy děje (ale ono se nic neděje, autobus dojede, nebojte)... Nikdo takový v dohledu není, tak co budeme dělat???!

Budeme na chviličku slepí a půjdemem se zeptat do nejbližšího okénka, kde jízdenky prodávají - bez ohledu na to, že přes celý stánek je obrovský nápis, který nám oznamuje, že se jedná o stánek úplně jiné společnosti, než li u které máme zakoupenu jízdenku. A pak máme ještě tu drzost okřikovat slečnu za přepážkou, i přestože se nám velice slušně snaží vysvětlit, že o našem spoji nemá žádné informace, neboť se jedná o spoj jiné přepravní společnosti...

Zamysleme se občas nad svými zrakovými orgány a používejme je maximálně zaostřené pokaždé, když nám přijde, že je něco v nepořádku - předejdeme tím mnoha nedorozuměním a ten ušetřený čas také stojí za zmínku.