Tak a je to tady- kamarádka se mi svěřila, že je zamilovaná! To většinou bývá radostná zpráva, jež se musí zapít! Všichni si užívají kafíčka, dortíky, kina, divadla, šmátrání, postele... Jenže pak přišlo to magické slůvko: asi.
Kolikrát v životě jste byli zamilovaní? A v kolika případech jste to vytrubovali do světa? Přesně!
Začínám se bát, že je má generace odsouzena pouze ke slovnímu milování. Milujeme všechny a řekneme o tom všem - jen ne těm, kterých se to týká. Jsem v tomto ohledu asi nějaký zabržděný a nebo mimózní, ale neumím dávat city najevo slovy. Miluji Tě jsem neřekl už léta...uf...a tak moc bych chtěl! Bojím se svázanosti, pocitu svázanosti po vyřčení magického slůvka na "m"... Je to blbost?
Každopádně i když to neřeknu, vnitřně jsem byl zamilovaný několikrát...za pár dní to bude rok od jednoho z nich. Pamatuji si to - jak jsme nemohl dýchat, lapal jsem po dechu a podlamovala se mi kolena. Bylo to plné, mocné a na sto procent. Bez slůvek možná, asi, uvidíme... Nejistota mě ničí, děsí, ubíjí.
Miluj mě, prosím... něžně, vášnivě, drsně, tajně, epicky, až na věky... ale hlavně bez asi!
