Ještěže ty "patrioty" máme

Když jsem pobral dost rozumu na to, abych chápal hodnotu peněz a jejich význam, začalo mi vrtat hlavou, proč chodíme nakupovat do toho malého zaplivaného obchůdku u nás ve vesnici, když můžeme jezdit jednou týdně na velký nákup do marketu kousek ve městě. Byl by to vskutku velice ekonomický krok, však tam mají vše mnohem levnější. Měl jsem tedy s rodiči již několik debat na toto téma a kupodivu mi dali i za pravdu, ale...nějak se tím neřídí.

"Ale já ti teď nemůžu dát žádné peníze, já žádné nemám..," přesně toto u nás doma slýchávám velice často. Můj argument na to je právě to, že nenakupují s rozmysle a bez uvážení. Samozřejmě, že po nikom nechci, aby od rána do večera studoval a porovnával reklamní letáky deseti super, hyper a jiných per marketů - však člověk ušetří už v tom nejbližším, ale občas by neškodilo do nějakého toho letáčku nahlédnout. 

A letos před Vánoci jsem to celé asi pochopil! Když matka opět nakoupila vše potřebné pro pečení cukroví (mouky, másla, ořechy,...) v našem koloniálku, utrousil jsem několik sprostých slov a nesouhlasně kroutil hlavou. Ale pak obchod někdo vykradl a my jsme potřebovali něco rychle koupit, abysme mohli dodělat oběd - no a v obchodě to neměli, protože to byla jedna z věcí, které ukradli. A mě teprv v ten moment (no musím vskutku uznat, že jsem trošku pomalejší v úsudcích) došlo, že kdyby rodiče nedělali ty nákupy v naší malé Jednotě, tak pro každou maličkost, kterou jsme zapomněli koupit při tom velkém nákupu v některém z marketů, bysme museli pokaždé jezdit až do horoucích pekel a ne jít minutu do obchodu.

Teď to vypadá, že to s patriotismem nemá nic společného, ale opak je pravdou. V tom obchodě je někdo zaměstnaný, někoho to živí. Navíc je to místo, kde se lidé na vesnici scházejí (jasně, večer se sejdou stejně všichni v hospodě, ale přes den je to v obchůdku s lahváčem v ruce také velice příjemné) a setkávají. Teď to odsuzuji, ale třeba za několik let budu v obchodě s lahví piva v ruce stát také a budu se "setkávat". 

A co vy, vy se máte kde setkávat?

(Nevy)chování dnešních mladších teenagerů

Nedivím se a ani nejsem nadšen...úplně se děsím toho, jak se všechno hrozně rychle mění! Když jsem chodil na základní školu, tak jsme sice dělali čurbes a byli jsme drzí (v pubertě), ale to byl velice slabý, ba přímo jemný odvar toho, jak se děcka chovají dnes - jak k sobě navzájem, tak k učitelům či rodičům.

Učitelé jen kroutí hlavami nad nevychovaností, se kterou se potýkají dnes a denně. Na druhou stranu rodiče se diví, jaktože si kantor nezjedná ve třídě pořádek a jak je možné, že právě jejich ratolest má tolik poznámek v žákovské knížce... Dalo by se říci, že se jedná o začarovaný kruh, ale zdání klame! V žádném případě se o žádný neřešitelný problém nejedná, neboť řešení je naprosto jednoduché - rodiče se opět začnou svým dětem věnovat a vychovávat je.

I když je fakt, že se bohužel někdy stane, že rodič je v chování a jednání ještě horší než li jeho ratolest. S takovou se ale učit vážně nedá, protože si mnozí neuvědomují, že právě od toho tu učitel je - od učení a ne od vychovávání, s tím se mělo začít někde jinde a mnohem dříve!

Takže závěrem jen konstatování - můj obdiv patří vám, všem učitelům základních škol.

Sladké pokušení z ráje

Vždycky jsem si myslel, že nejlepší bábovka, jakou jsem kdy jedl, je "ožralá bábovka" mé kamarádky Lenky. Byla to pravda až do včerejšího dne. Protože včera jsem si dal na snídani ořechovo-čokoládovou bábovku od mé kamarádky Věrky, což jsem neměl dělat... Lepší bábovku mi už totiž nikdo nikdy neupeče! Je to zázrak a ráj na zemi v jednom a je mi tím pádem líto, že ti, co Věrku neznají, se nikdy do toho ráje nebudou moci podívat.

Takže pátrejte v řadách svých známých a kamarádek, sousedek či spolužaček a nebo kolegyní, zda se náhodou nejmenuje některá z nich Věrka. Třeba je to ta moje kamarádka a třeba vám dá kousek toho ráje poznat. Dobrou chuť!

Vánoce všude kam se podíváš!?

Hrozím se a to dokonce moc! Ano, obchodníci již své výlohy či provozovny lehce vánočně vyzdobili již před několika týdny, ale že 8 týdnů před tradičními svátky bude převánocováno, to jsem netušil. Člověk snad aby dělil rok na pololetí a to ne podle školního rytmu ratolestí či sebe samého, ale podle toho, jakým tématem podnikavci vyzdobí svá pracoviště - Vánoce a Velikonoce. Trošku jako polární den či noc. Nevím, zda to přijde reklamním poradcům jako dobrý marketingový krok, ale já si myslím, že máme během roku mnohem víc příležitostí k rozličné výzdobě všeho možného, než jen tyto dva svátky. Však jen tento letošní podzim - 90. výročí vzniku republiky, nyní dušičky - svátek zemřelých (spojení svátek mrtvých mi zní mnohem morbidněji), následují Mikuláš s Čertem a Andělem (je pravda, že o pozici Anděla v tomto triu si nejsem tak docela jist...že by se švédské zvyklosti dostaly k nám i v této oblasti? No, možná sexuální výchova od raného dětství..).

Paradoxní je, že si na ten brzký nástup Vánoc všichni stěžují, ale podle nejnovějších průzkumů již teď nakupuje dárky 26% obyvatelstva u nás, tak jak to tedy je?! Vadí nám to a nebo to vítáme, a tím pádem nakoupíme dárky dříve a poté se můžeme s klidem na duši věnovat pečení cukroví, balícím papírům a pestrobarevným stuhám, vyhlížení smrčku v obecním lesíku a nebo třeba smlouvání o cenu šupináče na štědrovečerní večeři (nejím a jíst nebudu!!)?

Vážně nevím, kdy to začne příští rok, ale děsí mě to již teď.

Vánoce, Vánoce přicházejí... příště to uslyšíme společně s doznívající letní hitovkou na všech komerčních rádiích, vsaďte se!

Co řeší alkohol?

Tentokrát se moc nedivím, spíše lituji. Je mi líto těch, kteří se snaží vyřešit své problémy pomocí alkoholu. A co horšího - že si skutečně mnozí myslí, že jim ta metla lidstva pomůže.

Pokusil jsem se vyřešit jeden svůj problém, který již nějakou dobu tíží nejen duši. A kupodivu se alkoholem problém nevyřešil. A to jsem vyzkoušel ty nejlepší značky! Problém se ale pouze odložil a trošku prohloubil, ještě více se vše zkomplikovalo. Každopádně těch několik málo hodin, kdy jsem do sebe lil jednu sklenici lahodného moku za druhou a navíc je prokládal tu likérkem, tu šampáňěm, tu zelenou s mlíčkem...bylo velice příjemných, neboť alkohol hřál na těle a nožky tancovaly jak o život. Svět byl hezky barevný (paleta barev jednotlivých panáků také nebyla malá, tudíž jsem byl ráno vskutku "pod obraz"), hrála rytmická hudba, zpívali jsme (vínečko bílé; jarošovský pivovar; my pijeme rum;...). Bylo krásně na světě!

Ale to ráno.. Au! Taková bolest, byste nevěřili! Chvilku jsem přemýšlel nad tím, z čeho mě může tak neskutečně bolet hlava, ale skutečně jen malou chvilku! Alkohol!

Proč jsem ho jen pil?!

Jo ták..

A bylo to tu zpátky a ještě horší - problém tu byl stále, nic se nevyřešilo ani nezlepšilo. Kupodivu..

Příště se pokusím problém vyřešit přímo - odkládání či "vylepšování" alkoholem za ta rána vážně nestojí. Alespoň mně ne..

Těším se, těším!

Ano, je to tak! Moc se těším na koncert skupiny, jejichž skladby mi zní v uších. Řeč je o českém hudebním bandu CLOU (www.clouclub.com). Pánové nedávno vydali již své třetí album (po úspěších s Postcards a Clou to tedy je For tonight), které doporučuji nejen skalním fandům téhle partičky. Nebudu tu psát, jak je album skvělé a kterou písničku si určitě musíte poslechnout a proč (i když to album se poslouchá vskutku skvěle) - nechť si každý vybere to, co je právě jemu blízké. Jen chci upozornit na fakt, že nám CLOU ukazují zase trošku jiný kousek muziky, než na jaký jsme byli doposud zvyklí, a že nám jej ukazuje fakt dobře.

Koncertíků teď budou mít "cloucí" dost, neboť se vydali na turné společně se Support Lesbiens, což je dle mého hodně silná sestava, takže se snad nějakém z koncertů uvidíme.

Muzice zdar a té české obzvlášť:-).

Malý kluk v nás samých...

O chlapech se říká, že jsou hračičky a že v každém je větší či menší kus malého kluka, který občas vystrčí růžky a připomene se. Doufám tedy, že to tak je, a dokonce by mě velice zajímalo, zda si ženy vymyslely také nějaké tabulky, kde zaznamenávají to, co je ještě v normě a co už nikoliv.

Když dvaadvacetiletý chlap (ano, skutečně jsem použil spojení slov chlap a věk 22 let!) začne sbírat modely vláčků, zařadí se tak do kolonky "v normě". Když o dvacet let později začne "sbírat" slečny, jejichž věk by odpovídal pubertálním láskám, je to v dnešní době také "v normě" (jen ženy tomu asi nebudou říkat klukovství:-)).

Osobně mám velkou touhu vrátit se do klukovských let a začít stavět velké město z LEGO kostek. Pro začátek si myslím, že bude stačit sada z řady LEGO City, ve které je policejní stanice a policejní vůz, banka, a věznice. Ideální by tedy bylo, kdyby mi Mikuláš donesl ještě přístaviště a Ježíšek nemocnici a hasičskou stanici. A víte, co je na tom všem nejlepší?! Že policisté, hasiči i doktoři myjí vlastní helikoptéru, takže budu mít hned tři!!

Doufám, že si každý (a teď již bez ohledu na to, jak moc jste chlap nebo ženská) v dospělosti splní alespoň jedno z těch přání dětských, která se nám dosud uskutečnit nepodařila. Vede to totiž k nezanedbatelnému pocitu radosti a spokojenosti.

P.S.:
Budu mít ale obrovský problém - nebudu mít prostory, kde bych si mohl s LEGO City zařádit... Asi se budu stěhovat...!

Co chceme vidět...

Asi nikdy mne nepřestane udivovat lidské oko...máme k dispozici dvě a stejně vidíme jen to, co chceme.

Máme li jízdenku, dejme tomu do města X od společnosti Y, a již netrpělivě očekáváme příjezd našeho spoje na nástupiště, nervozita z cesty nás nutí neustále kontrolovat hodinky. Čas je v tu chvíli náš nepřítel a utíká neskutečně pomalu, nebo že by jel pomalu ten autobus..?! Každopádně máme silný pocit, že když máme odjíždět za 15 minut a autobus ještě není přistaven, že to prostě nestihneme... Takže začneme pátrat po nějaké kompetentní osobě, jež by nám mohla sdělit, co se tedy děje (ale ono se nic neděje, autobus dojede, nebojte)... Nikdo takový v dohledu není, tak co budeme dělat???!

Budeme na chviličku slepí a půjdemem se zeptat do nejbližšího okénka, kde jízdenky prodávají - bez ohledu na to, že přes celý stánek je obrovský nápis, který nám oznamuje, že se jedná o stánek úplně jiné společnosti, než li u které máme zakoupenu jízdenku. A pak máme ještě tu drzost okřikovat slečnu za přepážkou, i přestože se nám velice slušně snaží vysvětlit, že o našem spoji nemá žádné informace, neboť se jedná o spoj jiné přepravní společnosti...

Zamysleme se občas nad svými zrakovými orgány a používejme je maximálně zaostřené pokaždé, když nám přijde, že je něco v nepořádku - předejdeme tím mnoha nedorozuměním a ten ušetřený čas také stojí za zmínku.