Neříkám, že vždy, ale občas mě až nečekaně a nepříjemně překvapí, když se něco změní. Třeba čas odjezdu autobusu, kterým jsem jezdil čtyři roky do školy, nebo posunutí otvírací doby v oblíbeném baru. Myslím, že to tak má spousta lidí. Což ale znamená, že když si lidé změnu spojí hlavně s něčím nepříjemným, tak časem budou brát jakoukoliv změnu jako něco negativního a jako něco, proti čemu je potřeba bojovat, od čeho je nutné utéct.
A přitom je změna něco naprosto přirozeného a něco tak samozřejmého, že s ní podvědomě počítáme! Přiznejme si, že na změnu mnohdy i čekáme jak na smilování (je jedno, čí...hlavně že přijde). Jenže změna mnohdy neukáže to dobré hned. Často je nutné si na ta "pozitivní čísla" počkat, alespoň chvilku. Má to co do činění s relativností času a relativností štěstí nebo něco na ten způsob. Je nutné ještě rozlišit mezi změnou cílenou (to je ta, ke které spějeme sami s nějakou myšlenkou a s nějakým úmyslem) a změnou životní (která prostě přijde sama bez ohledu na nás - na nic se nás předem nezeptá a je jí celkově jedno, co na její příchod kdo řekne). Každopádně je fakt, že to potvrzuje skutečnost, že se každý se změnou vyrovnáváme jinak. Hraje tam roli příliš mnoho proměnných a dalších faktorů, které je člověk schopen více či méně ovlivnit. Jste na sladké a zdražili vám vaši oblíbenou čokoládu? Pak je tu několik možností, jak se s tím poprat - 1) neřešíte, vždyť je to oblíbená čokoláda, a tu nedokáže nahradit nic jiného; 2) na náhražky nepřistoupíte, ale budete si té dobroty dopřávat o něco méně; 3) nahradíte preferovanou komoditu jiným (levnějším) výrobkem; 4) odstěhujete se do míst, kde se vám tento hřích neprodraží tolik, jako u nás; 5) absolutně skončíte s čokoládou; 6) předzásobíte se a problém s nedostatkem budete řešit až v momentě, kdy se nedostatek projeví... Možností je jistě ještě několik, ale jde o to ukázat, že každá změna vyvolá další změnu (většinou).
V každém případě je zde několik hlavních a nejčastějších řešení - přijmutí nové skutečnosti jako faktu; snaha bojovat a změnu zvrátit; útěk do jiné reality (nebo prostě jen útěk). Dle mého je ale jakékoliv unáhlené rozhodnutí ke škodě věci. Dejte všemu alespoň šanci ukázat se v lepším světle - však je lépe litovat, že jste zažili, než že jste nezažili;-).
No a pak je tu ještě změna, ke které se rozhodnete sami. Sami si svým konáním určíte, kdy nastane či jak radikální bude... třeba jako když mi ruplo v bedně a nechal jsem si hlavu obarvit na červeno. Já, s pár chlupy na hlavě a s kouty do tupého úhlu! Ale byl jsem spokojen - šel jsem proti proudu a udělal jsem něco, co po čem jsem vnitřně toužil. Když vezmu v potaz poslední změnu, která mě v životě potkala, musím uznat, že lépe jsem se rozhodnout nemohl (ano, vybral jsem si sám, co to bude za změnu a kdy přijde...a ano, za pár týdnů možná budu všeho litovat...a nebo toho můžu litovat již zítra případně nikdy;-)). Každopádně i této změně dám šanci, aby se mohla vybarvit a ukázat v pravém světle bez přidané růžové ze skel brýlí štěstí.
Koneckonců - všechno zlé je přeci pro něco dobré, ne?! ;-)
A přitom je změna něco naprosto přirozeného a něco tak samozřejmého, že s ní podvědomě počítáme! Přiznejme si, že na změnu mnohdy i čekáme jak na smilování (je jedno, čí...hlavně že přijde). Jenže změna mnohdy neukáže to dobré hned. Často je nutné si na ta "pozitivní čísla" počkat, alespoň chvilku. Má to co do činění s relativností času a relativností štěstí nebo něco na ten způsob. Je nutné ještě rozlišit mezi změnou cílenou (to je ta, ke které spějeme sami s nějakou myšlenkou a s nějakým úmyslem) a změnou životní (která prostě přijde sama bez ohledu na nás - na nic se nás předem nezeptá a je jí celkově jedno, co na její příchod kdo řekne). Každopádně je fakt, že to potvrzuje skutečnost, že se každý se změnou vyrovnáváme jinak. Hraje tam roli příliš mnoho proměnných a dalších faktorů, které je člověk schopen více či méně ovlivnit. Jste na sladké a zdražili vám vaši oblíbenou čokoládu? Pak je tu několik možností, jak se s tím poprat - 1) neřešíte, vždyť je to oblíbená čokoláda, a tu nedokáže nahradit nic jiného; 2) na náhražky nepřistoupíte, ale budete si té dobroty dopřávat o něco méně; 3) nahradíte preferovanou komoditu jiným (levnějším) výrobkem; 4) odstěhujete se do míst, kde se vám tento hřích neprodraží tolik, jako u nás; 5) absolutně skončíte s čokoládou; 6) předzásobíte se a problém s nedostatkem budete řešit až v momentě, kdy se nedostatek projeví... Možností je jistě ještě několik, ale jde o to ukázat, že každá změna vyvolá další změnu (většinou).
V každém případě je zde několik hlavních a nejčastějších řešení - přijmutí nové skutečnosti jako faktu; snaha bojovat a změnu zvrátit; útěk do jiné reality (nebo prostě jen útěk). Dle mého je ale jakékoliv unáhlené rozhodnutí ke škodě věci. Dejte všemu alespoň šanci ukázat se v lepším světle - však je lépe litovat, že jste zažili, než že jste nezažili;-).
No a pak je tu ještě změna, ke které se rozhodnete sami. Sami si svým konáním určíte, kdy nastane či jak radikální bude... třeba jako když mi ruplo v bedně a nechal jsem si hlavu obarvit na červeno. Já, s pár chlupy na hlavě a s kouty do tupého úhlu! Ale byl jsem spokojen - šel jsem proti proudu a udělal jsem něco, co po čem jsem vnitřně toužil. Když vezmu v potaz poslední změnu, která mě v životě potkala, musím uznat, že lépe jsem se rozhodnout nemohl (ano, vybral jsem si sám, co to bude za změnu a kdy přijde...a ano, za pár týdnů možná budu všeho litovat...a nebo toho můžu litovat již zítra případně nikdy;-)). Každopádně i této změně dám šanci, aby se mohla vybarvit a ukázat v pravém světle bez přidané růžové ze skel brýlí štěstí.
Koneckonců - všechno zlé je přeci pro něco dobré, ne?! ;-)
