Vážně mi zůstává rozum stát nad tím, jak je tohle všechno možné!? Rád bych svedl absenci příspěvků na těchto stránkách na nedostatek podnětů, ale to bych lhal, jako když tiskne! Hlavou se mi totiž motá tolik věcí, že už se musejí myšlenky místy přeskakovat, podlézat a různě proplétat, aby se mi do hlavy všechny nějak vměstnaly.
Domnívám se, že za to můžou měsíční interupce. Ano, nepopletl jsem si slovíčka a nedošlo k přeřeknutí se - interupce. Jde o vnitřní pnutí v nitru. Kolem mě obíhá jakési druhé já - právě jako Měsíc kolem Země - a to druhé vnitřněvnější já se pomaličku přetváří. Skoro až přetvařuje... Dochází tam k jedné erupci za druhou. Jenže na povrch se to ještě neprojevuje. Tedy ne na povrchu mého já, toho prvního, ohmatatelného. Ale na nitro tohoto já to působí nevyvážeností a nesoustředěností. Roztržitost se tomu říká nebo tak něco. No a jak se to mé druhé já vnitřně čili interně eruptuje, dochází k těm interupcím...
Takže prosím, vydržte tento výbušný a rozpadající se stav se mnou ještě chvilku - však i islandská sopka přestala eruptit, ne?! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat