Neznám představitelku hlavní hrdinky a ani jméno režiséra mi není povědomé, ale i tak to byl velice milý zážitek.
Moje borůvkové noci mi i přes lehkou nelogičnost přinesly do života takový pěkný klid a jasný obrázek o tom, jak to vlastně v životě chodí (částečně - ty šťastné konce mívají před sebou mnohem složitější a strastiplnější příběhy). Zjistil jsem, že mým borůvkovým koláčem je jeden film, který ačkoliv není úplně veselý a šťastný, vyrobí mi ve tváři lehký úsměv a nad hlavou slunce. Ty slzy odplaví vše zlé a špatné a zanechají jen ty optimistické vyhlídky na budoucnost (alespoň na tu nejbližší). Možná bych ale někdy měl k tomu filmu zkusit i kousek borůvkového koláče s vanilkovou zmrzlinou, aby mi zbytky smetanové dobroty mohl někdo slíbávat ze rtů - úplně stejně, jak to bylo v tom filmu...
Tak kdo se hlásí dobrovolně? ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat