Podzimní li(s)tování

Lituji věcí, které nemohu mít, neboť si myslím, že bych jim byl tím nejlepším majitelem, jakého by si kdy mohli přát (třeba nějaký menší byt 3+1 někde kousek od centra, pojízdné auto co bych s ním mohl po škole či po práci jezdit po našich hradech a zámcích, a nebo třeba bankovní účet s možností již nikdy nepracovat).

Lituji negativních stavů své mysli, neboť k nim nemám jediného důvodu...dobře, asi kdyby se na danou problematiku člověk podíval objektivně ze všech úhlů, nějaký ten důvod by našel. Jenže z mého čistě subjektivního krásně zblblého pohledu je vše v pořádku. Snad jen to mokré listí by mělo být mnohem sušší a také by ho mělo být mnohem, ale mnohem víc.

Lituji lidí, co se pachtí za věcmi beze smyslu naprosto bez rozmyslu (a tím pádem lituji i sebe). Lituji také lidí, kteří tajně "přehazují" své nevyřešené trable a slabůstky na ostatní pod dojmem dobrého skutku či jediného možného řešení (pokud nerozumíte poslednímu souvětí, pak se bližšího vysvětlení snad dočkáte v některém z dalších příspěvků).

A nakonec lituji jednání těch, kteří si své jednání neuvědomují, případně si jej uvědomují až zpětně a to pouze za předpokladu, že je na danou skutečnost někdo či něco později upozorní. Někdy si říkám, že ti lidé sami se sebou musejí vydržet celý život, takže by mě jejich jednání nemělo tolik rozrušovat, jenže pak si uvědomím, že se denně potkají s menším či větším počtem dalších lidí, které mohou svým jednáním negativně ovlivnit v jejich budoucím jednání či vývoji.

A teď navíc doufám, že to všechno je jen důsledkem tohoto neútěšného podzimního mezidobí...