Jak jsem se bál ženský...

Je to už 14 dnů zpátky a pořád z toho nemůžu spát. Nevím, čím přesně to je - kdykoliv jindy a u kohokoliv jiného bych se od srdce zasmál a užil si to, ale tentokrát to nešlo...

Po dlouhé době jsem mohl někam zajít s kamarády z "dětství" a moc jsem si to užíval. Jeli jsme do Písku do středověké krčmy, kde jsem se neskutečně přežral! Skvěle jsme pokecali, báječně jsme se bavili a svým způsobem mi to navodilo tu pravou atmosféru Vánoc - být s těmi, které máte rádi. Po dobrém jídle a pití samozřejmě následoval tanec a další pití - kde jinde, než v klubu našeho mládí...hurá do Junu;-)!

Na parketu se k nám za zvuků starých dobrých oldies přidala další "dětská" kamarádka, se kterou jsme se neviděli tak dva roky (když neberu nějaké letmé pozdravení v Kauflandu nebo při nějaké jiné úžasné příležitosti jako je nakupování v obchodech na naší hlavní obchodní tepně...). Takže když se ke mně měla trošku víc, než k ostatním, které vídá relativně pravidelně, nevěnoval jsem tomu nijak zvlášť svou pozornost (spíše jsem se soustředil na nikdy nekončící krákorání, které mělo představovat zpěv oultskůlových evrgrýnů ;-)). "Jsem tě strašně dlouho neviděla, vypadáš fakt dobře...," to jsem chtěl původně říct já, ale Janina mě předběhla. Normálbě bych se asi zarazil a trošku zčervenal, ale jelikož jsem byl na nohou od půl páté ráno a za sebou jsem měl cestu z Brna do Prahy, několik hodin strávených ve vydýchané kanceláři, cestu z Prahy do Příbrami, veselovánoční rozhovor s tatínkem a tu zmíněnou cestu do Písku a zpět v šílený chumelenici a zimě, zmohl jsem se jen na "Dík, ty taky vypadáš dobře..." No a pak to jelo - stačilo několik songů v latinskoamerickém duchu a pak něco málo z Hříšňáku...a Jana to na mě vybalila: "Bych to s tebou chtěla!" To byl na mě sakra těžkej kalibr. Utekl jsem s tím, že jdu koupit pití...chvilku jsem se schovával na záchodě, pak jsem stál na baru a pak si mě zase našla a plácla mě přes zadek. V podstatě mě odtáhla na parket (na pití si ani nevzpomněla) a začala se kolem mě svíjet a ovíjet mě jako nějaký had škrtič ovíjí svou kořist - smyčka se začala nebezpečně utahovat...a pak mě vysvobodila Marťa, které se chtělo jít domů.

Kluci mi říkali, ať si na Janinu dám pozor, že má chlapa někde v Kuvajtu či kde, ale já se jim vysmál, že se přeci známe dlouho a že jsme jen kamarádi - já bláhový! Holky, mám vás rád, ale tohle je nejkratší cesta ke konci přátelství...někdy...;-)

A fakt jsem se bál!

Nákupní outfit

Sobota ráno, hlava jako střep a v puse jak v polepšovně. Přede mnou první úkol nového dne – dojít do obchodu pro pravidelnou objednávku pečiva na víkend. Dalo by se říci, že na toto téma vlastně není, co říci. Jenže to byste potom museli zavřít tenhle blog, protože by to popřelo všechny jeho zákonitosti (kterých moc není, ale jednou z nich je absolutní nonsense).

Když jsem byl malý, bylo mi absolutně šumák, v čem si jdu koupit zmrzku do našeho malého zaplivaného vesnického obchůdku. Od trenýrek, přes roztrhané tričko a tepláky od luxolu, až po boty od vápna a obličej zaflákaný bahnem z našeho posledního fotbalového mače. Kde jsou ty bezstarostné časy?! Chtěl bych je vrátit, alespoň na chvilku při právě takových ránech, jako bylo to dnešní, zmuchlané a lehce na vlezteminazáda.

Jenže to nejde tak jednoduše. I kdybych nechtěl reprezentovat sebe na nějaké jakž takž úrovni, musím myslet na svou rodinu, která se nemůže jen tak v neděli sbalit a odjet si pryč z tohoto maloměšťáckého zajetí. Takže hezky šupem najít čisté kalhoty, triko, košili (jo, tak ta je zmuchlaná, jako bych ji vyndal krávě z tlamy, takže hledám něco jiného) a nakonec to všechno schovat pod bundu (ještě lehce smrdí kouřem z hospody…).

A pak přijdete do obchodu a…krom paní vedoucí je tam jen místní násoska, který vstává jen proto, že je v obchodě teplo a dostane tam pivo na sekeru. Paní vedoucí má starý bílý svetr špinavý od uhelného mouru (to jak přikládala, aby měl násoska důvod přijít), na nose silné brýle a ještě si mě plete s bratrem – tak proč ty stresy s oblečením?!

Některé společenské konvence je dobré si nosit s sebou - kamkoliv se hnete. To, že vám jejich dodržování občas přijde zbytečné, je jen další krok ke zdokonalení sebe sama…alespoň v to doufám…