Je to už 14 dnů zpátky a pořád z toho nemůžu spát. Nevím, čím přesně to je - kdykoliv jindy a u kohokoliv jiného bych se od srdce zasmál a užil si to, ale tentokrát to nešlo...
Po dlouhé době jsem mohl někam zajít s kamarády z "dětství" a moc jsem si to užíval. Jeli jsme do Písku do středověké krčmy, kde jsem se neskutečně přežral! Skvěle jsme pokecali, báječně jsme se bavili a svým způsobem mi to navodilo tu pravou atmosféru Vánoc - být s těmi, které máte rádi. Po dobrém jídle a pití samozřejmě následoval tanec a další pití - kde jinde, než v klubu našeho mládí...hurá do Junu;-)!
Na parketu se k nám za zvuků starých dobrých oldies přidala další "dětská" kamarádka, se kterou jsme se neviděli tak dva roky (když neberu nějaké letmé pozdravení v Kauflandu nebo při nějaké jiné úžasné příležitosti jako je nakupování v obchodech na naší hlavní obchodní tepně...). Takže když se ke mně měla trošku víc, než k ostatním, které vídá relativně pravidelně, nevěnoval jsem tomu nijak zvlášť svou pozornost (spíše jsem se soustředil na nikdy nekončící krákorání, které mělo představovat zpěv oultskůlových evrgrýnů ;-)). "Jsem tě strašně dlouho neviděla, vypadáš fakt dobře...," to jsem chtěl původně říct já, ale Janina mě předběhla. Normálbě bych se asi zarazil a trošku zčervenal, ale jelikož jsem byl na nohou od půl páté ráno a za sebou jsem měl cestu z Brna do Prahy, několik hodin strávených ve vydýchané kanceláři, cestu z Prahy do Příbrami, veselovánoční rozhovor s tatínkem a tu zmíněnou cestu do Písku a zpět v šílený chumelenici a zimě, zmohl jsem se jen na "Dík, ty taky vypadáš dobře..." No a pak to jelo - stačilo několik songů v latinskoamerickém duchu a pak něco málo z Hříšňáku...a Jana to na mě vybalila: "Bych to s tebou chtěla!" To byl na mě sakra těžkej kalibr. Utekl jsem s tím, že jdu koupit pití...chvilku jsem se schovával na záchodě, pak jsem stál na baru a pak si mě zase našla a plácla mě přes zadek. V podstatě mě odtáhla na parket (na pití si ani nevzpomněla) a začala se kolem mě svíjet a ovíjet mě jako nějaký had škrtič ovíjí svou kořist - smyčka se začala nebezpečně utahovat...a pak mě vysvobodila Marťa, které se chtělo jít domů.
Kluci mi říkali, ať si na Janinu dám pozor, že má chlapa někde v Kuvajtu či kde, ale já se jim vysmál, že se přeci známe dlouho a že jsme jen kamarádi - já bláhový! Holky, mám vás rád, ale tohle je nejkratší cesta ke konci přátelství...někdy...;-)
A fakt jsem se bál!
Žádné komentáře:
Okomentovat