Je to až neskutečné, jak velký vliv na tvůrčí činnost jedince má aktivní tvůrčí činnost jedinců v jedincově okolí. Něco nesrozumitelného? :-D
Poslední dobou se kolem mě pohybuje až moc lidí, kteří jsou na něco šikovní a nebo jsou šikovní absolutně na všechno, co si usmyslí. A paradoxně mě tito lidé dost štvou! Nenechají mě totiž v klidu tou svou dotěrnou a nakažlivou aktivitou. Mám pak pocit méněcennosti a pouštím se do vlastních projektů a věcí, které jsou časově náročnější a točí mě, když nevyjdou hned a 100% dobře. I když je tedy fakt, že mě teď ti moji okolníci šikovní dost baví.
Ne, že bych začal po Norově vzoru zpívat - to bych si nedovolil, stačí, že skřehotám ve sprše a když se zadaří u nějakého ohně s kytarou. Ani se nesnažím fušovat Šárce do fotek (tolik:-D). Ale začal jsem být opět lehce aktivnější v těch činnostech, kterým jsem se tak trošku přestal věnovat... zase píšu. Ne, že by se to ze mě chrlilo jak na běžícím pásu, to ne. Ale oprášil jsme v hlavě svůj narozeninový projekt vydání sbírky svých prací a teď jsem ve fázi, kdy vymýšlím dvě varianty ilustrací.
Myslel jsem si, že nejtěžší bude napsat a posléze vybrat něco, s čím bych se nestyděl jít na světlo boží. Ale opak se ukázal pravdou - prezentovat sám sebe nemám nejmenší problém. Trošku oříšek bude to všechno okolo - jsou totiž dvě možné varianty ilustrací: buď si je vyrobím sám a budou to samé neurčité klikyháky uhlem, a nebo to budou krásné fotografie jedné velice šikovné studentky fotografie...čímž bych tedy chtěl odstartovat hlasování na toto téma - neboj se vyjádřit v komentáři ke způsobu ilustrace, který se více líbí právě tobě, a napiš mi o tom.
Uhel nebo fotka?! Hmmm..?
Na tomto blogu si budete moci přečíst o všem, co mě na světě a lidech překvapuje, udivuje, štve, rozčiluje a někdy i těší a hřeje u srdce. Budu se snažit nebýt pouze kritický, ba naopak se budu snažit na všem najít alespoň něco pozitivního nebo milého, úsměvného. Budete-li se chtít nějak k mým příspěvkům vyjádřit nepo sdělit svůj vlastní postřeh - nebojte se a pište! Buď přímo reakcí na daný článek a nebo na e-mail. S pozdravem Tomíno
pátek 10. září 2010
čtvrtek 2. září 2010
...no, co dodat
Štve mě to, ani nevíš jak. Už se tomu ani nedivím, jen tak si nad tím občas smutně povzdechnu. Jsem neschopný a potřeboval bych proplesknout, abych zase naběhl na normální životní rytmus a psal alespoň sem o všem, co mě zvedlo ze židle. Bylo toho po dobu mé absence vskutku mnoho...ale nejsou prostě podmínky pro psaní!
Ne vážně to není výmluva - v práci se nemohu pořádně soustředit, protože mi věčně někdo přetrhává tok myšlenek a pak jsou z toho slátaniny. V bytě nám odpojili internet (no vždyť víte, jak to je). A také se toho děje tolik, že si to nejprve musím nechávat trošku uležet v hlavě a zformulovat tak, aby to bylo alespoň trošku pochopitelné i po přečtení a bez vysvětlivek;-).
Každopádně - jsem naštvaný z chování nezodpovědných rodičů a matky, jež svoji dcerku napumpovala fridexem jako pomstu bývalému manželovi. Přestává mě to bavit v práci - trošku se mi hroutí pracovní kolektiv. Absolutně nic ve mně nevyvolává pořad Čápi s mákem. Pobavila mě akce "jdeme fotit východ slunce na Vyšehrad" a nebo "nádraží Vršovice na cestě za Šárkou na tábor". Zahřála mě u srdce skutečnost, že ačkoliv jsem napřesdržku, lidé se ode mě neodvrací. A energii do žil mi vlévá ten naprosto chemický cit - tak se na případné setkání se mnou připravte;-)
Ne vážně to není výmluva - v práci se nemohu pořádně soustředit, protože mi věčně někdo přetrhává tok myšlenek a pak jsou z toho slátaniny. V bytě nám odpojili internet (no vždyť víte, jak to je). A také se toho děje tolik, že si to nejprve musím nechávat trošku uležet v hlavě a zformulovat tak, aby to bylo alespoň trošku pochopitelné i po přečtení a bez vysvětlivek;-).
Každopádně - jsem naštvaný z chování nezodpovědných rodičů a matky, jež svoji dcerku napumpovala fridexem jako pomstu bývalému manželovi. Přestává mě to bavit v práci - trošku se mi hroutí pracovní kolektiv. Absolutně nic ve mně nevyvolává pořad Čápi s mákem. Pobavila mě akce "jdeme fotit východ slunce na Vyšehrad" a nebo "nádraží Vršovice na cestě za Šárkou na tábor". Zahřála mě u srdce skutečnost, že ačkoliv jsem napřesdržku, lidé se ode mě neodvrací. A energii do žil mi vlévá ten naprosto chemický cit - tak se na případné setkání se mnou připravte;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)