Štve mě to, ani nevíš jak. Už se tomu ani nedivím, jen tak si nad tím občas smutně povzdechnu. Jsem neschopný a potřeboval bych proplesknout, abych zase naběhl na normální životní rytmus a psal alespoň sem o všem, co mě zvedlo ze židle. Bylo toho po dobu mé absence vskutku mnoho...ale nejsou prostě podmínky pro psaní!
Ne vážně to není výmluva - v práci se nemohu pořádně soustředit, protože mi věčně někdo přetrhává tok myšlenek a pak jsou z toho slátaniny. V bytě nám odpojili internet (no vždyť víte, jak to je). A také se toho děje tolik, že si to nejprve musím nechávat trošku uležet v hlavě a zformulovat tak, aby to bylo alespoň trošku pochopitelné i po přečtení a bez vysvětlivek;-).
Každopádně - jsem naštvaný z chování nezodpovědných rodičů a matky, jež svoji dcerku napumpovala fridexem jako pomstu bývalému manželovi. Přestává mě to bavit v práci - trošku se mi hroutí pracovní kolektiv. Absolutně nic ve mně nevyvolává pořad Čápi s mákem. Pobavila mě akce "jdeme fotit východ slunce na Vyšehrad" a nebo "nádraží Vršovice na cestě za Šárkou na tábor". Zahřála mě u srdce skutečnost, že ačkoliv jsem napřesdržku, lidé se ode mě neodvrací. A energii do žil mi vlévá ten naprosto chemický cit - tak se na případné setkání se mnou připravte;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat