pondělí 16. února 2009

V nouzi poznáš přítele...

Chtěl jsem si toto rčení ověřit v praxi a nějak to nevyšlo...

Poslední dobou se kolem mě objevilo zaráz několik slečen, které o mě měly enormní zájem. Z počátku mě to těšilo, ještě aby ne, že?! Mé ego rostlo a rostlo (Maruško, skutečně ne všechny ženy mužská ega zarážejí deset stop od zem;-)). Ovšem pak na něj nějak přestalo svítit blahodárné slunko a ego začalo chřadnout. Toho zájmu bylo najednou příliš, ba dokonce příliš moc. Zájem již nebyl příjemný z jednoho prostého důvodu - už jsem si vybral květinu, kterou jsem chtěl utrhnout, jenže mi v tom bránilo to všudypřítomné roští v podobě ostatních dívek, které se na mě vrhaly na icq, na FB, na ulici, v telefonu, všude! Očekával jsem tedy pomoc svých nejbližších, svých přátel...A ono se nic nestalo!
Bylo mi řečeno, že se v mém případě nejedná o nouzi, nýbrž o nadbytek - čili blahobyt, což je prý přesným opakem nouze. No tak to mě tedy nijak nepotěšilo a jal jsem se psáti stížnost k vyšším místům. Odůvodnění bylo prosté: rčení "Nouze naučila Dalibora housti" nemá také nic společného s uskromněním se, ale s přizpůsobením se podmínkám a podlehnout nátlaku!!
Takže se mi nesnažte namluvit, že můj stav není stavem nouze! Všichni moji nezadaní přátelé mužského rodu (případně ty přítelkyně ženského rodu, jež nenašly zalíbení v opačném pohlaví) by hned měli zvednout své líné zadky, přiběhnout mi na pomoc a rozebrat si to roští, vlastně ty davy!

Takže přátelé moji milí, čekám..:-)

Žádné komentáře: