Že se se mnou ještě bavíte...

Děsně lžu, vážně hrozně moc! A dnešek je toho názorným příkladem. Je teprve čtvrt na devět dopoledne (ano, jsem sice vzhůru již 5 a půl hodiny, ale tím spíš bych se nad sebou měl zamyslet...). Začalo to hned v 6 ráno, s námi chtěl jet do Prahy člověk, který byl absolutně na smyk...řekl jsem mu, že máme vyprodáno, což nebyla tak docela pravda, ale v rámci klidného průběhu jízdy jsem byl nucen toto říci. A pak přišla pauza... V myší díře mě zastavila slečna, jestli prý nepřispěji na její maturitu. No tak jsem slečně byl nucen říci, že bohužel u sebe nemám peněženku, že jsem si jen odskočil z práce, tak ať se nezlobí (no co to je za blbost vybírat po městě peníze na maturitu v sobotu?! To se přeci dělá při posledním zvonění a já lehce pochybuji, že by nějaká škola měla poslední zvonění o víkendu...). Hned poté jsem zaběhl do obchodu. U chladícího pultu s jogurty stála slečna a velice zpěvným hláskem ke mně promluvila:"Dobrý den, ochutnejte nový mléčný nápoj..." (vlastně to řekla ještě o oktávu výš, než jak si představujete). Více toho ale říci nestihla, protože ze mě vypadlo prosté:"Jsem na mléčné výrobky alergický." Té smetany na vaření, co jsem měl v košíku, si slečna jistě nevšimla...;-). Ale z těch výrobků nabízené značky se mi mírně řečeno zvedá kufr. A celou svou lhavou jízdu jsem zakončil u pokladny - potřeboval jsem totiž rozměnit tisícovku (sakra, i teď lžu - byla to dvou tisícovka, ale proč bych vás zbytečně dráždil tím, že si nosím běžně po kapsách takové peníze?!). "Jéžiš, nemáte menší?! Já jsem teď začala a pak bych neměla co vracet ostatním lidem.." "Nezlobte se, ale teď jsem byl v bankomatu a menší bohužel nemám..," tvářil jsem se jako největší andílek na světě a ještě si přisadil,"..není radno půjčovat peněženku přítelkyni - pak vám ji vrátí vybranou do poslední koruny." Paní pokladní mi jen vrátila, ani neřekla na shledanou...


Vážně se divím, že mi ještě nikdo nenabančil - vždyť já neumím lhát, vše je na mně vidět! Nebo není...?