Zeleně do jarní zeleně...

Myslím většinou růžově - to jako že pozitivně. Někdy myslím zeleně - to jako ekologicky. Teď, když se nám příroda probouzí z té bílé tmy, převládá přeci jen to myšlení zelené...a stejně tak přemýšlí asi vícero z nás, protože se mi do rukou dostal velice zajímavý článek o šetrném, vysoce ekologickém životě ve velkém městě. Ano, něco podobného se na nás valí z každého life-style časopisu, ale tady mě přeci jen něco zaujalo...Krom klasiky v podobě úsporných žárovek a tříděném odpadu jsem se dočetl až k problematice spotřeby toaletního papíru. Takže, teď jsem velice moudrý a chci se s vámi o moudrost svou a také o moudrost autora článku podělit. Jen si nejprve odpovězte na otázku, kolik útržků použijete při každé návštěvě toalety (pánové se také zamyslí, neboť jak jsem nedávno zjistil, používají toaletní papír nejen, když se jedná o velký případ)...

Tak kolik? Tolik?! To je moc!

Měli bychom použít čtyři, maximálně pět kousků toaletního papíru! Ty 4 kousky chápu, ale jak to mám udělat s těmi pěti...když je toaleťák dvouvrstvý...?! Hmm..;-)

Tak už tedy asi vím, co chci...

Jak by měl podle tebe vypadat ideální partner?

Tuhle otázku jsem slyšel nesčetněkrát a asi pokaždé jsem na ni odpovídal neupřímně. Nejprve mi to bylo jedno, ale odpověděl jsem, že musí mít tohle, tohle a tamhleto. Pak jsem věděl přesně, jak musí vypadat, ale odpovídal jsem, že musí být upřímný, věrný a musí se mnou komunikovat. Pak jsem tvrdil, že stačí, když bude tolerantní a bude mě mít rád. Ale pravda byla někde úplně jinde. Když mi totiž někdo položí výše zmíněnou otázku, musím si sáhnout do svědomí a přiznat, že od jisté doby jsem si představil nejprve nahé tělo, pak rysy obličeje a až pak nějaké vlastnosti či city. Samozřejmě, je zde předpoklad, že když by ke mě ten člověk nic necítil, že bysme spolu ani na chvilku nebyli - proto tyhle záležitosti jdou trošku stranou. Co je tedy pro mě velice ve vztahu podstatné? Co má být součástí popisu ideálního partnera? Sexuální náboj, sexuální apetit, sexuální invence - stačí, když ten člověk bude na stejné vlně a nebude mě nutit nikam, kam se mi nechce zabrousit. Jsem možná zvrhlík, ale zatím se na to dívám právě takto.

Předpokládám, že s věkem a s léty strávenými s jedním partnerem se můj názor a pohled na věc trošku posune, ale to zjistíme až za těch pár let. Takže se, Jirko, moc omlouvám, ale tohle je pro mě ve vztahu opravdu podstatné a důležité - bez ohledu na to, že je to z hlediska reprodukce (tedy samozřejmě v mém případě) naprosto marná činnost.

Jarní přestřelky

Ať si říká kdo chce svý - jaro přijde, já to vím...!

Ani jsem nestihl zatlačit do oka poslední slzu a vyprášit posmrkaný kapesník po zimně-jarní rýmě a jaro už je tu. Je vlhké, teplé, jemně vonící a dost mě baví - a to nejen proto, že jsem první jarní dny strávil na jižní Moravě. Těšil jsem se, až ze sebe lidé konečně sundají vrstvy péřových bund, huňatých svetrů a trik s dlouhým rukávem u kalhotářem (to jako s tou prodlouženou částí na zádech, co si nastrkáte do kalhot...je vám sice teplo, na záda vám netáhne, ale vypadá to, jako byste měli vycpaný zadek:-D). Z nohou zmizí boty s kožíškem vevnitř i venku a na hlavě se konečně místo beranice bude vyjímat károvaná hučka s anténkou.

Anténka se nekonala, ale první vlaštovky v kraťasech už jsem spatřil...jen si nejsem jistý, co se říká...první vlaštovka nedělá jaro...a co nedělá léto? Hmmm? Každopádně to asi nebude chlapík harleyářského vzezření ve žlutém tričku, modrých jeansových kraťasech nad kolena a v černých kožených kanadách se šněrováním...i když - kdo ví, kdo ví!?

Řasy se neklidně zavrtěly v jemném zamžikání a dokonalý večer najednou ztratí absolutně vše ze své dokonalosti

Nevím, vskutku nevím, čím to může být...ale pravdou je, že se mi podobné zamžikání stává poslední dobou až moc často. Naposledy jsem si toho všiml před pár dny...Ten večer byl absolutně skvělý - přesně dle mých měřítek. Nepředvídané situace, troška neplánovanosti, hrst ztřeštěnosti a moralizování, co se za nehet vleze. Ale stačila chvilička, co chvilička - chvilenka...aby mi hlavou projelo, jaký by byl ten večer se Svamarem, nebo s Johankou, se Štěpánkem...prostě ideální načasování, ale špatné obsazení...

...občas mi prostě jen přijde, že mám až moc velké jeviště jen a jen pro sebe, takže si troufám diktovat osudu, s kým jej budu sdílet...a on mi to oplácí stejnou mincí...