Calm down, calm down...

Pracovat ve službách je někdy vskutku nápor na nervy. A pokud jste v přímém kontaktu s lidmi, je to ještě o kousek větší "záhul" na psychiku, než by si kdejaká kancelářská krysa mohla myslet. Častokrát se tedy nese mým pracovištěm ono pověstné a ve filmech problém předcházející:"Uklidni se, klídek...dýchej zhluboka, běž se projít na čerstvý vzduch...dej si čokoládu, ať si trošku obalíš nervy..." A nejsou to jen taková ta slova do větru, co se jakože říkají - někdy sežrat celou tabulku čokolády je skutečně nejlepší způsob, jak předejít tomu, abyste klienta poslali do prdele.

Každý se se stresem v práci vypořádává jinak - někdo do sebe lije hektolitry kafe a nebo třeba iontových nápojů, protože si myslí, že kofein a kouzelná chemie všechno vyřeší. Někdo si dá frťana a je schopen zase nějakou tu dobu fungovat bez jakýchkoli tenzí. Jeden můj kolega, aby nemusel s otravným klientem mluvit, raději vytáhne pistoli - i přestože to přinese další potíže...(o tom jsem už ale myslím někdy psal...).

A někomu stačí prostě jen utrousit nějaké to peprnější slůvko. Nebudu tu vypisovat, co všechno už proletělo mými slechy či dokonce ústy - nerad bych se dozvěděl, že moje slovní zásoba je omezená... Ale musím se podělit o naprosto nečekanou hlášku jedné kolegyně, která je jinak velice slušná a s klienty se dokáže po telefonu vybavovat třeba 10 minut, i když ji posílají do té největší temnoty. Ten telefonát byl takový poklidný, trval asi dvě minuty. Kolegyně odložila komunikační sluchátka a do ticha se ozvalo: "Šulin jeden zvadlej!"

Takže pro všechny, co dělají ve službách a dnes a denně se potýkají s lidmi intelektu houpacího koně - vykašlete se na chlast, na drogy i na pistole! Řekněte si pokaždé na adresu toho kreténa, co je absolutně vymaštěnej, že je to prostě jenom ŠULIN JEDEN ZVADLEJ!

Vánoce, Vánoce přicházejí aneb pro dovolenou cokoliv

Mnozí z nás (a já nejsem vyjímkou) se posmívají velkým obchodním domům, když nám servírují tematiku Vánoc již od října pod nos. Na druhou stranu je zde spousta lidí, kteří Vánoce řeší klidně i v září či dokonce v srpnu. Nemyslím teď designéry a aranžéry, kteří nám ty Vánoce ve výlohách vymýšlejí a připravují - myslím ty z nás, kteří prostě během nejkrásnějších svátků v roce odmítají být v práci, stůj co stůj!

Kdy je nejvhodnější doba napsat si požadavek na dovolenou? Ne vždy se zcela vyplatí heslo "čím dříve, tím lépe" - mohlo by se na to totiž i zapomenout a nebo by se mohl požadavek ztratit na stole šéfa v záplavě dalších poznámek, papírů, listin, smluv, úkolů či dalších požadavků! Takže je nutno dělat vše s rozvahou a klidně již během léta začít sondovat u kolegů, co asi tak na Vánoce plánují.

Nejideálnější doba je (dle mého pohledu) koncem září - to už jsou všichni hezky vydovolenkovaní z léta, ale mají v sobě ještě spousty zážitků a hned tak se nikomu zase někam moc nechce. To je pro volnuchtivé ten správný čas pro útok stečí. Hezky přišupajdit za šéfem či šéfovou s diářem a všechno to za čerstva ze sebe vychrlit. Pak to ještě zaonačit otázkou na plány vedení během zimních svátků a je skoro ruka v rukávě;-)

Ti, co odevzdají požadavky až v říjnu, by se mohli setkat s lehkým mrmláním ze strany nadřízených, ale pořád je zde velká šance, že jim dovolená bude přiklepnuta s úsměvem na rtech. Ono samozřejmě záleží na profesi či zaměstnání, které vykonáváte. A pak také na tom, jak moc teamový hráč jste - někomu prostě nepřejde přes srdce, že kolega v loňském roce odsloužil Vánoce i Silvestra..a tak se na plány s rodinou vyrdne, aby si ten druhý také oddychl. Někdo ale takové prkotiny neřeší a pokud mu šéf dovolenou odklepne, má malou oslavu Silvestra již nyní.

Musím říci, že toto zatím neřeším - možná to jednou přijde, ale je mi srdečně jedno, kdy budu s partnerem či rodinou trávit společné chvíle...v dnešní době jsme rád, že spolu trávíme alespoň nějaký čas;-). A proto se jen podivuji nad tím, jak někdo může kolem několika dnům v nejhektičtějším období v roce dělat takové divadlo. Mnozí vymýšlejí historky o rodinných oslavách, zaplacených zájezdech a návštěvách ze zahraničí... A proč ale?! Tohle nedávám... A ještě míň dávám ty z nás, kteří se těsně před svátky hodí "marod" a některému z kolegů tak celé to kouzlo Vánoc zkazí.

Tak vás snažně prosím - buďte kolegiální. Po celý rok spolu trávíte obrovské množství času, znáte své rodiny, víte o slabostech druhých z kanceláře...a podpásovky se v takové partě nenosí;-)

Příklady táhnout a vlaštovky taky...budu ovce!

Je to až neskutečné, jak velký vliv na tvůrčí činnost jedince má aktivní tvůrčí činnost jedinců v jedincově okolí. Něco nesrozumitelného? :-D

Poslední dobou se kolem mě pohybuje až moc lidí, kteří jsou na něco šikovní a nebo jsou šikovní absolutně na všechno, co si usmyslí. A paradoxně mě tito lidé dost štvou! Nenechají mě totiž v klidu tou svou dotěrnou a nakažlivou aktivitou. Mám pak pocit méněcennosti a pouštím se do vlastních projektů a věcí, které jsou časově náročnější a točí mě, když nevyjdou hned a 100% dobře. I když je tedy fakt, že mě teď ti moji okolníci šikovní dost baví.

Ne, že bych začal po Norově vzoru zpívat - to bych si nedovolil, stačí, že skřehotám ve sprše a když se zadaří u nějakého ohně s kytarou. Ani se nesnažím fušovat Šárce do fotek (tolik:-D). Ale začal jsem být opět lehce aktivnější v těch činnostech, kterým jsem se tak trošku přestal věnovat... zase píšu. Ne, že by se to ze mě chrlilo jak na běžícím pásu, to ne. Ale oprášil jsme v hlavě svůj narozeninový projekt vydání sbírky svých prací a teď jsem ve fázi, kdy vymýšlím dvě varianty ilustrací.

Myslel jsem si, že nejtěžší bude napsat a posléze vybrat něco, s čím bych se nestyděl jít na světlo boží. Ale opak se ukázal pravdou - prezentovat sám sebe nemám nejmenší problém. Trošku oříšek bude to všechno okolo - jsou totiž dvě možné varianty ilustrací: buď si je vyrobím sám a budou to samé neurčité klikyháky uhlem, a nebo to budou krásné fotografie jedné velice šikovné studentky fotografie...čímž bych tedy chtěl odstartovat hlasování na toto téma - neboj se vyjádřit v komentáři ke způsobu ilustrace, který se více líbí právě tobě, a napiš mi o tom.

Uhel nebo fotka?! Hmmm..?

...no, co dodat

Štve mě to, ani nevíš jak. Už se tomu ani nedivím, jen tak si nad tím občas smutně povzdechnu. Jsem neschopný a potřeboval bych proplesknout, abych zase naběhl na normální životní rytmus a psal alespoň sem o všem, co mě zvedlo ze židle. Bylo toho po dobu mé absence vskutku mnoho...ale nejsou prostě podmínky pro psaní!

Ne vážně to není výmluva - v práci se nemohu pořádně soustředit, protože mi věčně někdo přetrhává tok myšlenek a pak jsou z toho slátaniny. V bytě nám odpojili internet (no vždyť víte, jak to je). A také se toho děje tolik, že si to nejprve musím nechávat trošku uležet v hlavě a zformulovat tak, aby to bylo alespoň trošku pochopitelné i po přečtení a bez vysvětlivek;-).

Každopádně - jsem naštvaný z chování nezodpovědných rodičů a matky, jež svoji dcerku napumpovala fridexem jako pomstu bývalému manželovi. Přestává mě to bavit v práci - trošku se mi hroutí pracovní kolektiv. Absolutně nic ve mně nevyvolává pořad Čápi s mákem. Pobavila mě akce "jdeme fotit východ slunce na Vyšehrad" a nebo "nádraží Vršovice na cestě za Šárkou na tábor". Zahřála mě u srdce skutečnost, že ačkoliv jsem napřesdržku, lidé se ode mě neodvrací. A energii do žil mi vlévá ten naprosto chemický cit - tak se na případné setkání se mnou připravte;-)

Pomíjivost by se měla trestat...

Také se vám už někdy stalo, že jste si užívali všeho možného, byli jste spokojeni a uspokojeni, ale vnitřně jste tušili, že tam přeci jen něco k té úplné dokonalosti chybí? V první okamžik nic neschází, vše je tak, jak jste si to kdysi dávno vysnili. A pak máte chvilku čas jen pro sebe a na sebe, tak se zastavíte a necháte chvilku běžet vnitřní svět svým vlastním tempem. A zjistíte, že sice nic není dokonalé, ale že prostě určité věci potřebujete - bez těch to prostě dál nejde; přes to vlak nejede...

A právě od okamžiku zjištění tohoto faktu by měla cesta upřímnosti vést přímo k jádru pudla. Je nutné jen si přiznat, že je daný stav sice uspokojující, ale ne uspokojivý. Dosti rozdílné pojmy. Takže hurá za pravdou a mysleme si, že pak vše bude perfektní a bezchybičky. Další faktor pomíjivosti.

V každém případě takové odhalení nutně musí někomu či něčemu ublížit. Neexistuje správné načasování, ale pro co nejmenší škody je nutné jednat co nejdříve. A tak jednám... Šári, bude to boj - připrav se...