Je mi líto, že v životě zjistím jen velmi málo informací o ještě menším množství věcí.
Tak například - maximálně si vychutnávám chuť chřestu (čerstvý grilovaný chřest, chřestový krém, chřestový salát,...). Vím tedy, jak chutná v kombinaci s mnoha věcmi - s bramborem, s masem, s ledovým salátem,...mohu tedy tak trošku tvrdit, že jsem chřest poznal;-). A stejně jako s tím chřestem to mám se spoustou jiných věcí... Ale jestli jsem něco někdy vyzkoušel a hned po prvním kontaktu jsem dospěl k závěru, že žádné další setkání se konat nebude, tak to bude jednoznačně kopr. Vážně nemám s tímhle plevelem dobrou zkušenost a vážně je mi špatně už jen z pomyšlení na něj (doufám, že to ustojím a nepozvracím si počítač...). Spolubydlící ale jako na potvoru milují koprovou omáčku s knedlíkem a vařeným vejcem, takže mě tu mučí puchem kopru a ještě mě chtějí, ti sadisti, líbat (celý rok o mě nezavadí téměř ani pohledem a teď najednou o mně chtějí zavadit i svými rty, brrr!).
Asi máme všichni nějakou neblahou zkušenost, na základě které jsme něco absolutně odepsali ze své přízně. U mě je to krom koprovky (respektive kopru) ještě budapešťská pomazánka a lučina. Na druhou stranu jsme tomu (a je vážně jedno, zda se jedná o nějaké jídlo, člověka, místo, zpěváka, herce,...) nedali možnost předvést se v lepším světle a dát tomu tak druhou šanci...
Rozhodl jsem se tedy dát kopru ještě jednu šanci a potají jsem ochutnal koprovku svých spolubydlících (bez vejce i bez knedlíku) a... no... jako nepozvracel jsem se hned, ale ven to jít muselo! Nic osobního v tom nebylo, ale jak se říká - zvyk je železná košile:-).
Chci jen říci, že druhou šanci si zaslouží všechno a všichni, jen ovšem nemůžete počítat s tím, že se všechno jako mávnutím kouzelného proutku změní v opak nynějšího stavu;-).
Hodně štěstí při zjišťování toho, co jste dosud nezjistili...:-)
Tak například - maximálně si vychutnávám chuť chřestu (čerstvý grilovaný chřest, chřestový krém, chřestový salát,...). Vím tedy, jak chutná v kombinaci s mnoha věcmi - s bramborem, s masem, s ledovým salátem,...mohu tedy tak trošku tvrdit, že jsem chřest poznal;-). A stejně jako s tím chřestem to mám se spoustou jiných věcí... Ale jestli jsem něco někdy vyzkoušel a hned po prvním kontaktu jsem dospěl k závěru, že žádné další setkání se konat nebude, tak to bude jednoznačně kopr. Vážně nemám s tímhle plevelem dobrou zkušenost a vážně je mi špatně už jen z pomyšlení na něj (doufám, že to ustojím a nepozvracím si počítač...). Spolubydlící ale jako na potvoru milují koprovou omáčku s knedlíkem a vařeným vejcem, takže mě tu mučí puchem kopru a ještě mě chtějí, ti sadisti, líbat (celý rok o mě nezavadí téměř ani pohledem a teď najednou o mně chtějí zavadit i svými rty, brrr!).
Asi máme všichni nějakou neblahou zkušenost, na základě které jsme něco absolutně odepsali ze své přízně. U mě je to krom koprovky (respektive kopru) ještě budapešťská pomazánka a lučina. Na druhou stranu jsme tomu (a je vážně jedno, zda se jedná o nějaké jídlo, člověka, místo, zpěváka, herce,...) nedali možnost předvést se v lepším světle a dát tomu tak druhou šanci...
Rozhodl jsem se tedy dát kopru ještě jednu šanci a potají jsem ochutnal koprovku svých spolubydlících (bez vejce i bez knedlíku) a... no... jako nepozvracel jsem se hned, ale ven to jít muselo! Nic osobního v tom nebylo, ale jak se říká - zvyk je železná košile:-).
Chci jen říci, že druhou šanci si zaslouží všechno a všichni, jen ovšem nemůžete počítat s tím, že se všechno jako mávnutím kouzelného proutku změní v opak nynějšího stavu;-).
Hodně štěstí při zjišťování toho, co jste dosud nezjistili...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat