Už se skutečně moc těším, až budu pracovat. Jasně, teď také pracuji, ale nedělám to, co chci, natož to, co studuji (případně budu studovat...). Mám pro to několik důvodů, ale dnes se zmíním jen o jednom. Otvírací doba, potažmo pracovní pauzy.
Všem někdy práce začíná a někdy končí. Každý to má sice trošku jinak, ale podstata je stejná - od do! Jakožto učitel budu muset být ve škole cca čtvrt hodinky před vyučováním a končit budu cca o půl druhé či půl třetí (když se poštěstí). Mezi tím budu mít přestávky a navíc oběd, který si sním v klidu a s náležitým prožitkem (hudební kulisu obstarají rozjívení žáci, třeskot příborů a hlasité poznámky kuchařek). Možná mi během toho zazvoní telefon či mě bude shánět některý z nezbedných rodičů ještě nezbednějšího dítka, ale to jsou vyrušení, se kterými při svém povolání počítám. Teď je to ale naprosto jiná situace! Teď prodávám jízdenky kdesi na nádraží, kde mě obtěžuje, vyrušuje a otravuje neustále někdo! Je mi jasné, že teď si o mě musíte myslet, že jsem naprostý idiot - však ti lidé si musí ke mě dojít, abych jim tu jízdenku prodal, že?! Ale já mám teď na mysli všechny ty, kteří jdou za mnou pro cokoliv, jen ne pro jízdenku na náš spoj. Myslím na všechny ty, co chtějí rozměnit, cigarety se zápalkami, eura, program kina, dojít si na toaletu, přebůkovat jízdenku jiné společnosti, nabít telefon, uvařit kafe, vytisknout seminárku,...
Už tohle všechno mi neskutečně drásá nervy. A ještě víc mě točí, když nějakou takovou pitomost po mně chce někdo během mé pauzy na "regeneraci a odpočinek" (jak mám napsáno ve smlouvě). Na okénku přede mnou visí cedule jak kráva, že pauza je od do...navíc mám plnou pusu oběda, co jsem si donesl v plastové krabičce z domova... ale to nikomu nezabrání v tom, aby se na mě nepokoušel doklepat, dovolat, donadávat,... někdy se mi stane (ve slabé, skutečně velmi slabé chvilce), že někomu okénko v dobré vůli otevřu - to, že to byla chyba, mi dojde hned vzápětí, neboť už okénko do konce pauzu nezavřu (příklady táhnou aneb on má a já chci taky!). Člověk (to jako já:-)) se domnívá, že jsou ostatní lidé rozumní, chápající a logicky uvažující tvorové, kteří také pracují a tudíž mají také nějakou tu pauzu na odpočinek a regeneraci. NE! Asi skutečně ne, protože jinak by na mě nehulákali přes dvoucentimetrové sklo, že mě vidí a ať se neschovávám!
Bože! Lidi! Mějte soudnost a zamyslete se někdy nad sebou a nad svým chováním. Nečiňte jiným to, co nechcete, aby jiní činili vám. Zní to možná jako klišé a nebo jako naprostá hovadina, ale věřte, že jednou dojdete k poznání, že je tomu zcela jinak...
Takže rozumu třikrát sláva a zase někdy v otevřené otvírací době se budu těšit;-)
Všem někdy práce začíná a někdy končí. Každý to má sice trošku jinak, ale podstata je stejná - od do! Jakožto učitel budu muset být ve škole cca čtvrt hodinky před vyučováním a končit budu cca o půl druhé či půl třetí (když se poštěstí). Mezi tím budu mít přestávky a navíc oběd, který si sním v klidu a s náležitým prožitkem (hudební kulisu obstarají rozjívení žáci, třeskot příborů a hlasité poznámky kuchařek). Možná mi během toho zazvoní telefon či mě bude shánět některý z nezbedných rodičů ještě nezbednějšího dítka, ale to jsou vyrušení, se kterými při svém povolání počítám. Teď je to ale naprosto jiná situace! Teď prodávám jízdenky kdesi na nádraží, kde mě obtěžuje, vyrušuje a otravuje neustále někdo! Je mi jasné, že teď si o mě musíte myslet, že jsem naprostý idiot - však ti lidé si musí ke mě dojít, abych jim tu jízdenku prodal, že?! Ale já mám teď na mysli všechny ty, kteří jdou za mnou pro cokoliv, jen ne pro jízdenku na náš spoj. Myslím na všechny ty, co chtějí rozměnit, cigarety se zápalkami, eura, program kina, dojít si na toaletu, přebůkovat jízdenku jiné společnosti, nabít telefon, uvařit kafe, vytisknout seminárku,...
Už tohle všechno mi neskutečně drásá nervy. A ještě víc mě točí, když nějakou takovou pitomost po mně chce někdo během mé pauzy na "regeneraci a odpočinek" (jak mám napsáno ve smlouvě). Na okénku přede mnou visí cedule jak kráva, že pauza je od do...navíc mám plnou pusu oběda, co jsem si donesl v plastové krabičce z domova... ale to nikomu nezabrání v tom, aby se na mě nepokoušel doklepat, dovolat, donadávat,... někdy se mi stane (ve slabé, skutečně velmi slabé chvilce), že někomu okénko v dobré vůli otevřu - to, že to byla chyba, mi dojde hned vzápětí, neboť už okénko do konce pauzu nezavřu (příklady táhnou aneb on má a já chci taky!). Člověk (to jako já:-)) se domnívá, že jsou ostatní lidé rozumní, chápající a logicky uvažující tvorové, kteří také pracují a tudíž mají také nějakou tu pauzu na odpočinek a regeneraci. NE! Asi skutečně ne, protože jinak by na mě nehulákali přes dvoucentimetrové sklo, že mě vidí a ať se neschovávám!
Bože! Lidi! Mějte soudnost a zamyslete se někdy nad sebou a nad svým chováním. Nečiňte jiným to, co nechcete, aby jiní činili vám. Zní to možná jako klišé a nebo jako naprostá hovadina, ale věřte, že jednou dojdete k poznání, že je tomu zcela jinak...
Takže rozumu třikrát sláva a zase někdy v otevřené otvírací době se budu těšit;-)
