Svět je hned modřejší a nebe veselejší...nebo naopak?

Stejně, jako se na obloze rozehnaly mraky a jsou v noci vidět hvězdy (nebe je vážně s hvezdičkama veselejší) a ve dne by hned každý kdekomu snášel modré z nebe (aby byl svět modřejší, protože modrá JE dobrá), tak úplně stejně mě baví, když potkám někoho, koho jsem už dlouho neviděl. Třeba jako nedávno kamarádku Marťu...ale co, prostě naší Pejsinu!
Na gymplu nás bylo ve třídě moc a také tam bylo poměrně dost děcek z Rožmitálu, co se znaly, takže taková malá soukromá partička. Ale za ta léta se ledasco změnilo. Příjemně změnilo. Marťa je děsný sluníčko (jakože někdy může člověka až štvát, jak se má pořád dobře) a o to raději ji vždycky vidím. Ono to vždycky je totiž cca jednou za rok!
Ale vypadá to, že se blýská na lepší časy;-). Byli jsme na pivečku (brňáci prominou, ale Starobrno to nebylo) a za pár dní budu i na oslavě Pejsiných narozenin (sice nemám vůbec ponětí, jakou pozorností ji překvapím, ale o to tu nejde) a pak ještě s dalšími kamarády do divadla...(kdo ještě nebyl v Huse na provázku, vřele doporučuji! A sklepní scéna nabízí také divadelní skvosty...třeba Divadlo na dlažbě...trošku to zavání reklamou, ale mě to tam moc baví!!!).

Každopádně přeji vám všem, abyste měli také nějakou svou Pejsinu - nemá cenu nechat všechny spálené mosty ležet pod příkrovem popela...;-)