sobota 14. března 2009

Jsem moooc rád, neboť je to tady - už!

Stejně, jako se těším na teplý letní déšť, šustění podzimního listoví pod nohama a nebo na první sníh v zimě, těším se i na první jarní noc...

Není to noc v první jarní den, ale první teplá noc v březnu, kdy spím při otevřeném okně (jen na ventilačku, to je fakt, ale i tak...). Zima je jedno z nejúžasnějších ročních období - lituji lidičky, co sníh viděli jen na obrázku zahraničního časopisu - ale ta letošní byla obzvláště mrazivá a já jsem obzvláště zimomřivý člověk. Takže ta včerejší noc byla jako znamení, že nám sem přichází jaro, skutečné a nefalšované jaro plné rozkvetlých narcisů, irisů, tulipánů...
Možná ještě přijde nějaký ten sníh a mráz, ale to už budou jen dozvuky mocné paní zimy, která se nechce ještě spokojit s vládou pouze nad polární krajinou.
Je fantastické, že lidé ještě úplně neztratili svou schopnost vycítit příchod změny v počasí, stejně jako to umí zvířata. A jak se to na lidech pozná (asi nebudeme línat a měnit srst:-))? No přeci tak, že se mnohem více usmíváme. Sice ještě zachumlaní v těžkých kabátech a péřových bundách, ale s úsměvem na rtech!

Je sice fakt, že když potkáte na ulici usměvavého člověka, může to být způsobeno i něčím jiným, než jen příchodem jara, ale co vy víte...;-)

Žádné komentáře: