Vážně se divím, že služeb cestovní agentury, u které pracuji, nevyužívá více lidí. Však tu lidem často předvádíme taková představení, že by nám za to měli ještě platit. To je totiž tak...
Jsem od přírody tvor společenský a muzikoidní (nezaměňovat s muzikálním - mě hudba baví, ale zpívám o oktávu níž, než je píseň napsaná, a hraji leda tak na triangl). Takže si často a rád zpívám - moji Brňané, Pražané, Příbramáci, Podlesáci, Smoloteláci... mi rozumějí. Zpívám všude, zpívám nahlas a nejraději písně, na které mi nestačí hlas ani dech... a zpívám si tedy i v práci. Naše budka není ale v žádném případě zvukotěsná a mé "hudební" výlevy nepřehluší ani řev burácejících motorů Studentských autobusů. prostě lidi mají o zábavu postaráno - své by vám o tom mohla říci i Johanka, neboť ta si také ráda zpívá;-).
No a nebo třeba včera se mi stala taková nemilá věc... bylo něco kolem půl deváté večer - za čtvrt hodinky mi odjížděl poslední autobus, takže pak se jen sbalit a hurá domů. Zavolal mi ještě jeden řidič, abych mu šel zkontrolovat bus, zda nenechal rozsvícená světla. Vydal jsem se zkontrolovat ten autobus a venku bylo krásně - příjemný večer, skoro letní teplota, nikde téměř nikdo. Vracím se do kanceláře - úsměv na rtech, protože Jarda světla zhasl a vše bylo v pořádku... no ne tak docela - v pořádku nebylo to, že jsem v kapse nenahmatal klíče od kanclu! Začal jsem zuřivě prozkoumávat všechny kapsy, které jsem u jeansů našel, ale nikde nic. Fakt paráda. Došel jsem k budce, před kterou stálo několik lidí, majících zájem o jízdenku na již zmíněný spoj. "Tak co - je tam někdo?", ptám se těch lidí. "No okénko je sice pootevřené, ale nikdo uvnitř není, tak čekáme...", odvětil jeden pán. "Tak to je v pořádku - za momentík budu uvnitř...jen jestli vás mohu požádat o pomoc. Bych potřeboval tady kousek povysadit, abych se mohl prorvat tím okénkem..." No kdybyste viděli výraz těch lidí tam, tak se smějete ještě teď - jeden se začal smát, další paní vytřeštila vyděšeně oči a ten pán, co mi odpověděl, se na mě jen podezřívavě podíval. Nakonec mi ale pomohli a já jim tedy mohl prodat jízdenky - spokojenost na všech stranách.
Vážně je škoda, že někdo tato naše divadýlka nenatočí - když už to nemá žádný efekt na prodej jízdenek, tak by se někdo alespoň mohl od srdce (a možná i škodolibě) zasmát. :-D
Jsem od přírody tvor společenský a muzikoidní (nezaměňovat s muzikálním - mě hudba baví, ale zpívám o oktávu níž, než je píseň napsaná, a hraji leda tak na triangl). Takže si často a rád zpívám - moji Brňané, Pražané, Příbramáci, Podlesáci, Smoloteláci... mi rozumějí. Zpívám všude, zpívám nahlas a nejraději písně, na které mi nestačí hlas ani dech... a zpívám si tedy i v práci. Naše budka není ale v žádném případě zvukotěsná a mé "hudební" výlevy nepřehluší ani řev burácejících motorů Studentských autobusů. prostě lidi mají o zábavu postaráno - své by vám o tom mohla říci i Johanka, neboť ta si také ráda zpívá;-).
No a nebo třeba včera se mi stala taková nemilá věc... bylo něco kolem půl deváté večer - za čtvrt hodinky mi odjížděl poslední autobus, takže pak se jen sbalit a hurá domů. Zavolal mi ještě jeden řidič, abych mu šel zkontrolovat bus, zda nenechal rozsvícená světla. Vydal jsem se zkontrolovat ten autobus a venku bylo krásně - příjemný večer, skoro letní teplota, nikde téměř nikdo. Vracím se do kanceláře - úsměv na rtech, protože Jarda světla zhasl a vše bylo v pořádku... no ne tak docela - v pořádku nebylo to, že jsem v kapse nenahmatal klíče od kanclu! Začal jsem zuřivě prozkoumávat všechny kapsy, které jsem u jeansů našel, ale nikde nic. Fakt paráda. Došel jsem k budce, před kterou stálo několik lidí, majících zájem o jízdenku na již zmíněný spoj. "Tak co - je tam někdo?", ptám se těch lidí. "No okénko je sice pootevřené, ale nikdo uvnitř není, tak čekáme...", odvětil jeden pán. "Tak to je v pořádku - za momentík budu uvnitř...jen jestli vás mohu požádat o pomoc. Bych potřeboval tady kousek povysadit, abych se mohl prorvat tím okénkem..." No kdybyste viděli výraz těch lidí tam, tak se smějete ještě teď - jeden se začal smát, další paní vytřeštila vyděšeně oči a ten pán, co mi odpověděl, se na mě jen podezřívavě podíval. Nakonec mi ale pomohli a já jim tedy mohl prodat jízdenky - spokojenost na všech stranách.
Vážně je škoda, že někdo tato naše divadýlka nenatočí - když už to nemá žádný efekt na prodej jízdenek, tak by se někdo alespoň mohl od srdce (a možná i škodolibě) zasmát. :-D
2 komentáře:
se teď upřímně zasmál..rozhodně ne škodolibě, ale pobavil jsi mě:))) Za čož Ti ve dnech duševního zoufalství děkuji, Tome:)
Měls možnost vidět na vlastní oči to osudné okénko, jímž jsem se protahoval a soukal dovnitř - poznals, jak je má práce někdy namáhavá a krutá, takže se můžeš směle zasmát ještě jednou a klidně i škodolibě - docela jsem si odřel žebra během toho prolézání. Ale došel jsem také ke zjištění, že je má práce velice riziková...no když se tím okýnkem protáhne kdejaký blboun..:-D
Okomentovat