ona:"Jedna otázka, osobní...můžu?"
on:"Jasně, sem s ní..."
ona:"Prdíte doma před sebou?"
on:"No...ano, ale nijak zvlášť často. Většina z nás se snaží odejít alespoň z místnosti a nebo jdeme přímo na záchod, když je to potřeba...Proč?"
ona:"No to je jedno. A krkáte před sebou?"
on:"No jo, to jo. Ale snažíme se co nejméně obtěžovat okolí. Když už se tak stane, řekneme tiché pardon a nebo prostě mlčíme a nerušíme probíhající konverzaci..."
ona:"To je divný. To my doma před sebou prdíme a krkáme normálně. Tak třeba ségra klidně řekne, že si prdla, i když to bylo potichu..."
on:"V pořádku - pokud jsi tak byla vychovaná a rodina to akceptuje, tak bez problémů. Proč se mě ale ptáš na takovýhle věci, copak já někdy budu u vás doma, abych mohl být něčeho takového svědkem?"
ona:"Ne, to asi ne, Jen se tak ptám...Přítel přede mnou neprdí ani nekrká!"
on:"No tak to bych se s ním hned rozešel, fakt!!!Proboha proč v tom vidíš takový problém?"
ona:"No já nechci, aby se přede mnou musel nějak omezovat...ale to samé očekávám i od něho. Nechci se cítit špatně pokaždé, když si před ním prdnu a nebo si krknu po obědě..."
on:"Jak dlouho žes říkala, že jste spolu...?!"
ona:"No docela dlouho, ale bydlíme spolu jen krátce...pár měsíců..."
on:"Takže takhle - přestaň přemýšlet nad nesmrtelností brouka a neřeš kraviny - pokud jste se o tom bavili a pokud zná tvou rodinu, což předpokládám obojí že se stalo, je bezpředmětné a zbytečné vést rozhovor na toto téma. Jak to děláme nebo neděláme u nás doma, je naprosto nepodstatné. Srovnáváš jetel s orchideí - obojí je kytka, ale to je asi tak všechno, co je spojuje."
ona:"Hmm, to jsme zase psala tomu pravýmu...tak dík."
on:"Promiň, že píšu, co si myslím. Ale patlat ti med kolem pusy nebudu, protože si myslím, že že tě zná dost dlouho na to, aby věděl, zda s tebou chce být i s prděním a nebo ne."
ona:"Tak čau..."
on:"Čau."
Každý jsme prostě jinačí, což nás ve své podstatě spojuje. Tak se to nesnažme měnit;-)
Prďte si na koho chcete - někdo jiný zase prdí na vás...
Žádné komentáře:
Okomentovat