Asi to zakřiknu, ale no a co!?
Prostě se mi teď tak nějak daří všechno dělat. Mám kde v Praze složit hlavu, už mám i rozpis směn, takže se mohu podle toho zařídit a užívat všeho, co se namane. Přátelé jsou ke mně shovívaví a tak nějak mi odpouštějí mé občasné zrušení či přesunutí nějakého toho předem domluveného srazu nebo něco podobného (Šári, moc se omlouvám, ale fakt bylo lepší přespat u Martina a jet ráno do práce od něj...). Také se mi podařilo shodou všech okolností obnovit vztahy se vzdálenější částí rodiny (a v neposlední řadě jsem shodil z beder jednu takovou věc, která se do světa neroztrubuje, ale jsou lidé, kteří by o tom měli vědět).
Takže teď mohu nabrat plné plíce čerstvého vzduchu a roztáhnout ruce, aby se ten svěží vítr měl do čeho opřít. Bezstarostné proplouvání kanály všedních dní by se mi docela šiklo - přeci jen se poslední dobou stalo moc věcí, jež mi přidělaly pár vrásek na čele, takže nějaké to zlepšení by mě moc potěšilo;-).
Vzhůru dolů z kopce všednosti a s úsměvem na rtech!
Žádné komentáře:
Okomentovat