Neměl jsem ani paraple ani proutek s mašličkou navrchu, ale hřál mě úžasný pocit vědomí, že jsem tady vedoucí. Určil jsem trasu pěšího výletu po centru Prahy, v konečném důsledku jsem vybral spojení, které trvalo mnohem déle, než kdybysme počkaly tři minutky na metro jedoucí opačným směrem. A také jsem zazdil hrochy v Zoo.
Na druhou stranu jsem vyfasoval plánek, takže bylo předem jasně dané, kdo tady bude rozhodovat - že, Aničko?!
Ono vůbec celý den byl plný takových vtipných záležitostí..."Tady mají ale divný zvířata," byl povzdech jednoho chlapečka, když šel kolem nás sedících na lavičce a požírající bagetky z alobalu - jak to ten chlapeček asi myslel? Ještě před tím se hned vedle naší lavičky (vedle jiné lavičky, než je o ní zmínka výše) vykadil pes - asi nám chtěl také něco naznačit. Pak nás také neustále někdo sledoval, ale myslím si, že kdybysme neseděli na každé druhé lavičce, kterou jsme potkali, tak nás nedožene nikdo, protože jsme chtěli vidět skutečně všechno! každopádně systém odpočinkových míst je v pražské Zoo vyveden do důsledků - dřepnout si můžete téměř kdekoliv. Dokonce máte občas i výhled do nějakého toho výběhu, voliéry či kotce.
kdyby Richard neslavil svátek, tak si i ty gorily prohlédneme v klidu a možná si i změříme, kolik měří rozpětí našich mocných a dlouhých paží - tak snad příště;-).
A nakonec jsem zjistil, že mi vlastně stačilo hned na začátku zatočit k tučňákům a víc neřešit - ty mě bavili nejvíc a byli nejvíc vtipní...když čekali, až je vpustí dovnitř na dlabanec, stáli ve frontě jak číšníci na nějakém konkurzu do nejprestižnější restaurace ve městě.
A ještě taková malá poznámka...kdyby každá prodaná vstupenka stála 100 Kč, vydělala by zvířecí zahrada jen za sobotu 1 305 600 Kč. Když si uvědomíme, že rekonstrukce pavilonu tučňáků stála 8 milionů, tak si na to ta zviřátka zase tak dlouho nevydělávala, že?;-)
Jsem rád, že máme rádi zvířata. Brzy se tam chystám zas;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat