Jarní slunce vyslalo k Zemi ten nejsilnější arzenál a pálilo jako o život. Nebe bylo bez mráčku a ptáci řvali z plných zobáků na kolemjdoucí psi, ať si hledí svého. Na stromě zoufale mňoukala kočka, co nevěděla, jak se dostat dolů, a naivně si myslela, že mladíček drsně skejtového stylu odhodí své prkno v dáli a bude se šplhat do koruny (za pár týdnů tam jistě nějaká bude), aby neroztomilé a otrhané zvíře zachránil. Ten se však zastaví a přes rameno se ohlédne za mužem v nejlepších letech s ještě lépe vypadající postavou. Hvězdný look měl ovšem jednu lesklou chybičku - levou ruku ověnčenou snubním prstýnkem...a pravou zaneprázdněnou držením kytice něžných růží.
"Ty, říkám ti, neser mě, už! Neser mě, nebo se neudržím..." Muž, 25 až 30 let, popobíhá přes rušnou dopravní tepnu, která je ovšem v sobotním podvečeru zcela prázdná, následován plačící dívkou. Dlouhé černé vlasy se vzpínají težkým slzám a hrdlo brání plicím přijmout jakýkoliv životodárný plyn. Jedinou možností komunikace se zády milovaného je zoufalý pohled a...a pláč dítěte třesoucího se v jejím náručí. Však ani to neobměkčí hrdost mladého otce a dál jde ulicí vstříc noci. Přijíždí tramvaj a to poslední co zaslechnou mé uši je:"Tak si běž, ty srabe!"
Plná odbavovací hala - lidé se snaží najít něco poživatelného v pytlíčcích z fast foodu a místní ostraha se líně šťourá v uchu. "You are have got an ticket, i am right?" Asi jsem přišel o jedno ucho. "We haven´t got nothing to afternoon." Urvalo mi i druhé ucho. "No tak jdi do prdele, ty čuráku, když nerozumíš anglicky!" To už jsem jen odezíral milému pokladnímu ze rtů. Pousmál jsem se, otočil se na podpatku a s chutí se zakousl do bagetové večeře z nejbližšího fast foodu.
...jde o ztrátu iluzí, o přílišnou naivitu a nebo o absenci alespoň kapky slušného vychování...každopádně svět je krásné místo pro život - Prahu nevyjímaje.
Žádné komentáře:
Okomentovat