Nevím a asi nechci vědět, ale raději se zeptám, protože pak budu zase o něco moudřejší...
Kdy je člověk skutečně odstěhovaný? Když si sbalí deku a polštář a nebo příbor a hrneček? A nebo když si sbalí a odveze úplně všechno, co kdy měl...? A když zmizí všechny hmotné věci, které člověk měl, znamená to skutečně, že se odstěhoval? Nejde tak trošku i o to, jak to cítí ten odstěhovavší se? Stěhoval jsem se v životě jen párkrát a vím, že se ještě několikrát stěhovat budu, ale zatím nemohu říci, že bych se s odstěhováním od toho místa absolutně odpoutal - to prostě nejde... A nebo jde? Prosím o vysvětlení, fakt to nechápu... a nebo možná chápu, ale potřebuji svůj názor a postoj zkonfrontovat s názorem někoho jiného. Jsme pošuk, ale prostě nevidím nic tak tragicky, jak to vidí ostatní. Kupodivu neumírám, ale jen se stěhuji z jednoho města do druhého...vzdálenost 2 a půl hodiny autobusem, ne 9 a půl týdne letadlem.
Ale zpět ke stěhování - ať už jsme se stěhoval odkudkoliv, nechal jsem tam po sobě nějakou památku (ne v záchodové míse, to je pomíjivé...). A nehodlám tuto tradici porušit ani teď! Sklenice už mají "Zmrzlata", zbytek se udá postupně - však mám ještě čas. Ještě musím namalovat něco na zeď za postelí, aby to bylo překvapení, až se bude stěhovat nábytek a tak...
A kam se budu přemísťovat teď? Ví bůh, ale rozhodně to není konec světa ani žádná tragédie - myslím, že to bude přínos pro všechny;-)
3 komentáře:
Odstěhovanej budeš v momentě, kdy už tam žádné tvé věci nebudou a ty tam budeš jezdit akorát na návštěvy. Myslím si, že tenhle způsob stěhovaní je nejmíň tragickej, protože je pomalej, žádnej šok, žádný sbalím si saky paky, šup do letadla a see you never. Buď za to rád:)
No jo, jenže není to svým způsobem mučení toho člověka, co se bude muset dívat na to, jak ty moje veci pomaličku ale jistě mizí..a pak prostě přijde den, kdy dojde domů a už tam nic mého nenajde...? Upřímně doufám, že see you never never comes... ale to je jiná pohádka, to ukáže až čas...každopádně jsme připraven bojovat z plných sil proti nesmyslné "sejde z očí, sejde z mysli"!
Asi je, ale z tvého vyprávění jsem měla pocit, že to štěpán zas tak neprožívá ... nebo že by měl kouska citu v těle?:D Ne, chápu, je to těžký, ale tvůj přístup zdá se mi nejlepší, přece se nestěhuješ do Austrálie (takže se ti, kterým budeš chybět, nemusí ráno budit s pocitem absolutního prázdna a nepotýkají se tou hroznou myšlenkou, že s tím nejde nic dělat). Brno je zlatá loď a vždycky se tam můžeš vracet s úsměvem na rtech;)
Okomentovat