Je to až k neuvěření, ale ačkoliv se necítím být starý, chci starým být. No vážně! Chci si v klidu sednout do houpacího křesla ve svém knihovním koutku, rožnout lampičku a začíst se do oblíbené knihy. Na nohou mě budou hřát papuče z ovčí vlny, na klín mi bude pomalu skapávat slina ze svěšeného koutku úst a v žaludku mě bude hřát kaše z vepřového řízku a hrášku s mrkví. Za hlavou mi bude stát kyslíková bomba a obličej budu mít krom vrásek zvrásněný také hadičkami dýchacího přístroje. V žíle píchnutá kapačka a na odkládacím stolku zvoneček, abych si mohl při sebemenších potížích bez potíží přivolat nějakou sličnou ošetřovatelku, které se budu koukat vždy jen do očí a na ruce, kterými bude tlačit můj invalidní vozík při cestě na dialýzu.
Jo, myslím si, že stáří bude děsně fajn, ale jelikož se tohle naší (mojí) generace netýká, měly bychom tyhle naše fantazie hodit za hlavu a užívat si dneška teď a tady! Takže pomocné berličky, stohy výmluv a nechuti s narvanými batohy "ale" vezměte a hoďte z nejbližšího mostu do řeky, aby to voda i s posledními zbytky sněhu letošní zimy odnesla do oceánu zapomnění. Hlavu vzhůru, až tam, odkud na nás svítí slunko - a bude zase dobře;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat